Moravec: Ve štafetě jsem měl největší emoce
Soči - Emoce po úspěchu jsou v týmovém sportu intenzivnější. To poznali na vlastní kůži čeští biatlonisté, kteří stříbrnou medailí ve smíšené štafetě podtrhli své skvělé účinkování pod propletenými kruhy. A asi největší radost měla Veronika Vítková, která se dočkala prvního cenného kovu, naopak finišman štafety Ondřej Moravec už má na svém kontě medaile tři.
"A měl jsem i největší emoce, to můžu říct stoprocentně," tvrdil s úsměvem. "No jo, už tady máš nejvíc medailí, hamoune," dostalo se mu žertovné odpovědi od ostatních členů štafety. Důvod byl ale jiný. Moravec totiž jel jako poslední, v podstatě na celém svém úseku věděl, že medaili získá, a užil si kromě trati zejména cílovou rovinku s vlajkou v ruce, byť jen malou. "Větší asi neměli, nebo mi ji nechtěli dát, aby mě to nezdržovalo a ještě mě ten Ital nedojel," žertoval Moravec.
To se stát nemohlo. Moravec měl celou dobu dostatečný náskok na bronz. Ale velká byla i jeho ztráta na zlatou medaili, kterou jasně získali Norové. "Takže to byla paráda, od půlky protilehlé rovinky jsem už na trati dělal opičky na servisáky," prozradil s úsměvem. Věděl, že dojede do cíle pro medaili a tam na něj skočí plni emocí zbylí členové týmu. "Dneska to fakt bylo za odměnu," prohlásil.
To Vítková si veselé obličeje na prvním úseku dovolit nemohla. "Dostala jsem za úkol jet první, abych jela sama z kopce," prozradila taktický záměr s cílem vyvarovat se pádu. Věděla, že má poslední šanci na medaili, byť ženy ještě pojedou štafetu, tam ale přece jen mají menší šanci. Jela proto absolutně naplno a předávala třetí v pořadí. "Byla jsem dost červená, já vím. Asi se oteplilo," culila se.
Soukalová byla ráda, že vynikajícím během napravila tři dobíjení vleže
Moravec její výkon pečlivě sledoval. "V restauraci na gauči," smál se. Nelhal. Závodníci mají v areálu jídelnu, kde mohou trávit volný čas. "Říkám, čtvrtý úsek je nejlepší, to je pohoda," usmíval se. Zato na druhém úseku českému týmu chvíli zatrnulo. "To jsem ráda, že se mě neptáte," radovala se naoko Soukalová. Právě ona minula třikrát vleže a zdržela se dobíjením. "To je trestné kolo," řekl si prý Moravec na gauči, když se zvedal, aby se přesunul do prostoru předávky.
Nebylo, Soukalová krizi přestála, naopak tým senzačním během dotáhla na první místo. "Klika, vybruslila jsem z toho," ulevilo se jí. Vítková za této kritické situace zrovna po svém úseku přišla do cílového prostoru. "Znervózněla jsem," přiznala.
Ale to byla jediná chvíle, kdy čeští biatlonisté zapochybovali o medaili. Soukup naopak mohl zabojovat o zlato, ale legendární Ole Einar Björndalen v přímém souboji s ním byl rychlý a bezchybný. Český biatlonista dvakrát dobíjel. "Byl jsem na stojce vyklepanej," přiznal Soukup.
Pak už ze závodu byla nuda. "Bylo jasné, že to Ondra (Moravec) dojede," tvrdila Soukalová. Když trojnásobný olympijský medailista vyčistil terč vleže, zaradovala se i Vítková. Věděla, že i ona má medaili. Žena, která v roce 2009 prodělala zánět mozkových blan a do dneška občas cítí následky. "Věřila jsem v tu medaili celou dobu," dodala.´
Pro Vítkovou je medaile zadostiučením za vážné zdravotní problémy
Před čtyřmi a půl lety musela Veronika Vítková skoro na tři měsíce do nemocnice. Meningitida, neboli zánět mozkových blan, zněla tehdy diagnóza. Následky vážné nemoci stále ovlivňují kariéru české biatlonistky. Lékaři Vítkové v této sezoně navíc zjistili, že její hypofýza nefunguje tak, jak by měla. "Po té nemoci se v jejím těle něco změnilo a pracuje jinak," všiml si trenér Jindřich Šikola.
I proto má pro ni získaná medaile tak velký význam a je povzbuzením do budoucnosti. "Já doufám, že po těch letech problémů je to zadostiučinění. Bylo to takové mé velké přání, každý sportovec chce medaili z olympiády. Nám se to povedlo," radovala se Vítková.
