Hokejový náhradník, biatlonový fanoušek
Úterní olympijské ráno bylo stejné jako ta předchozí, přesto bylo trochu zvláštní. S vidinou svého posledního volného dne jsem vyrazil do studia prověřit své pracovní povinnosti. Raději jsem překonal lenost a šel přímo do srdce vysílání, do našeho studia, kde se k informacím dostanete nejpohodlněji.
Tým lidí, který tady pracuje na tom, aby obrázky z OH přicestovaly k vám do pokojů, už byl dávno na svých místech a odváděl standardně skvělou práci. Myslel jsem, že je pozdravím, podívám se, jak ve středu dělám, a vyrazím v rámci přípravy na trénink Švédů. Omyl, byl jsem přistižen a odchycen zároveň.
Problém tkvěl v jediné věci: odpoledne měli studio navštívit hokejisté, ale z jejich strany nebylo dlouho jasné, kdo přijde nebo ještě lépe, jestli vůbec někdo přijde. Osobně to chápu, přiletěli den před tím, útočil na ně časový posun a potřebovali si především odpočinout. Stejně jako má hokej svá pravidla, má i televizní vysílání svůj řád.
I proto jsem byl jako nechráněný hráč zařazen na listinu náhradníků a čekal na svůj okamžik. V průběhu čekání jsem si poprvé v životě střihl dabing a propůjčil svůj hlas V. Treťjakovi. Moc se mi do toho nechtělo, ale Robert Záruba zavelel: "To dáš!" Nějak jsem to dal, ale opět jsem se přesvědčil, že když člověk dělá něco poprvé, jsou to nervy. Hokejisté nakonec svou účast potvrdili a já byl propuštěn.
Díky tomuto zpoždění jsem na biatlon dorazil půl hodiny před startem, ale nelituju, že jsem podstoupil cestu dvakrát tak dlouhou, než je samotný závod. Zaprvé jsme na tribuně vytvořili silnou českou skupinu (Katka Neumannová, Nikola Sudová, Martin Hosták a já) a zadruhé, to, co předvedla Gabča Soukalová na trati, mi vyrazilo dech a zároveň připomnělo Zdeňka Štybara na MS v cyklokrosu.
Od prvního šlápnutí, respektive tempa, totální doraz. Doraz, z kterého vám naskočí husí kůže, doraz, z kterého vás bolí nohy i na tribuně. Doraz, který vás přilepí k obrazovce a nepustí, dokud neznáte výsledek. Placka byla strašně blízko, nakonec necinkla, ale přesto pro mě zůstává vítězem dívka, která z beznadějně vyhlížejícího závodu udělala super show - Gabriela Soukalová.
