Blízko/daleko k medaili...
Pátek 14. února. Fotobuňkou kombinačního sjezdu projíždí se startovním číslem 4 český reprezentant a ujímá se vedení. Nakonec jej pouze o třináct setin poráží Nor Jansrud. "Jak blízko jsem medaili," říká dole v cíli, ale pak dodává se sklopeným zrakem: "Slalom mi nejde, nevím, jak na tom těžkém svahu pojedu." Hned jak to Ondra dořekl, brzdím emoce a vracím se zpět do reality. Závod je na dvě kola. A z vlastní závodnické praxe vím, že necítit dostatek sebevědomí ve startovní budce před slalomem na olympiádě je nepřekonatelnou bariérou.
Ondra podruhé vyráží na trať. Všichni s napětím sledují výkon českého reprezentanta. Soupeřům z Rakouska, Švýcarska, Norska, Itálie a dalších lyžařských velmocí tuhne krev v žilách. Porazí nás tenhle šílený český Bank? Už ve druhé bráně je jasné, že Ondra na tomto svahu nemůže jet rychle. "Nemohl jsem jet líp, Hanzi! Od startu jsem cítil, že by to skončilo výpadkem, jako nedávno v Kitzbühelu," říká v cíli, aniž bych se ho na cokoliv ptal. Smutek v jeho tváři je intenzivní. Hledám slova: "Bany, ale ta sjezdová forma ti přišla, to je tvoje budoucnost! Vždyť jsi ještě 'mladý' sjezdař!"
Středa 19. února. Karty do druhého kola obřího slalomu jsou více méně rozdány. Na startu je připraveno startovní číslo 28. Z vysílaček zkušených trenérů se ozývá: "Pozor, ještě Bank!" Po devátém místě ze super-G a ztrátou za vítězem necelou sekundu by mohl být černým koněm i v zatočenější disciplíně. Při dojezdu Ondra v cílovém prostoru podruhé šokuje rozsvícenou dvojkou na výsledkové tabuli. Opět zavládly emoce a my začínáme věřit v další pokus o medaili. Marcel Hirscher, Felix Neureuther, Alexis Pinturault a další hvězdy kroutí hlavou. Suverénně vedoucí americký virtuóz této disciplíny Ted Ligety se šalamounsky usmívá. Ondra se jako jediný za ním dostal pod sekundu ztráty. "Jelo se mi dobře a těším se na druhé kolo," odpovídá novinářům. To zní dobře, rozhodně lépe než před kombinačním slalomem. Odstupy favoritů jsou ale tak těsné…
V pauze mezi koly mě zastavuje rakouský trenér Toni Giger. "Co nám to ten Bank dělá? Už jsme čekali poklidnou olympiádu, a teď zase tohle…," a s úsměvem dodává: "Máme vše, na co si vzpomeneme, a tenhle kluk by nám to mohl do budoucna zkomplikovat." Možná v nadsázce řečeno, ale že byl vyhlášen velký hon na škodného lišáka z české kotliny, je jasné.
Do diskuse se také zapojuje Kurt Matz, manažer rakouské reprezentace. "Honzo, víš, že jsem také pracoval pro český lyžařský svaz, ale to, čím disponují Rakušané, to se vůbec nedá srovnávat. Oni mají všechno, na co jen pomyslí. Neexistuje, že něco nejde nebo že na něco nemáme. Otázka k reprezentaci zní pouze: Co potřebujete?"
"Co si to tady šuškáte?" zapojuje se i ředitel rakouských reprezentačních družstev Hans Pum. Když jsem mu prozradil výši celkového rozpočtu českého úseku alpských disciplín ve výši 11 milionů korun, s jistým výrazem nepochopení odpovídá: "My máme k dispozici na sezonu řádově desítky milionů eur," a s úsměvem na tváři končí další diskusi.
V otočené třicítce z prvního kola vyráží Ondřej Bank do druhého jako devětadvacátý. Nyní je střežen celým lyžařským světem. Nástrahy zvlněné sjezdovky zvládá bez obtíží. Chuť zajet velký výsledek vyzařuje z každého metru jeho jízdy. Rozbitý a změklý sněhový podklad ale v dolním úseku postupně ničí nepatrný náskok. Ondra nakonec končí mimo stupně vítězů. Takhle blízko ještě nikdy nebyl...
Po průběhu závodu v obřím slalomu možná někdo méně informovaný mohl Bankovo 5. místo považovat za neúspěch. Podle mého názoru ale šlo o zázrak!
