A zase ten doping

První, co mě napadlo, že si ti Rakušáci stále nedají pokoj a po obrovském skandálu celého běžeckého týmu na OH v Turíně, který měl soudní dohry mnoho let po akci a totálně rozložil rakouskou reprezentaci, se stále nepoučili. Tento skandál se řešil celou řadu let a poslal rakouské běžecké lyžování ke dnu. Běžci v této alpské zemi zaslíbené sjezdovému lyžování jen velmi složitě bojovali aspoň o základní podporu od lyžařského svazu. V poslední době se zdálo, že konečně začínají zvedat hlavu a mladá generace za pomoci šéftrenéra a bývalého běžce Markuse Gandlera zaujme důstojné místo ve výsledkových listinách. V tu chvíli přichází další rána.

Zavolala jsem svému kamarádovi Kurtovi Matzovi, který se včera vrátil ze Soči domů do Rakouska. Z hlasu tohoto životního optimisty bylo cítit obrovské zklamání až beznaděj. Dle všech dostupných informací byla tato dopingová aktivita zcela individuální akcí dotyčného závodníka, o které neměl nikdo z okolí běžecké reprezentace ani tušení. Ale pykat budou opět všichni, tedy všichni rakouští běžci na lyžích. Chatrná důvěra, kterou si u domácího lyžařského svazu začali budovat, se sesypala jako domeček z karet a o další systematické podpoře tohoto sportu v Rakousku si mohou nechat jen zdát.

Začíná mi jich být líto. Jeden pitomec dokáže v určitém historickém kontextu událostí zmařit několikaleté úsilí lidí, kteří mají tento krásný sport rádi.

I tak umí být sport někdy krutý a nespravedlivý.

Autorka je spolukomentátorkou ČT.