Rio de Janeiro - Loni nahradila legendární Marianne Vosovou na pozici nizozemské jedničky, letos Anna van der Breggenová na olympijských hrách navázala na její zlato z Londýna. Přitom se musela jen pár kilometrů před cílem vypořádat s pohledem na bezvládně ležící reprezentační kolegyni Annemiek van Vleutenovou, která se zranila po pádu ve velké rychlosti.
Van der Breggenová prodloužila po Vosové nizozemskou nadvládu - je již čtvrtou Nizozemkou s olympijským zlatem ze silničního závodu, který se v ženském podání dostal na program OH až v roce 1984. "Vyhrála jsem největší závod své kariéry, takže jsem opravdu šťastná," radovala se olympijská šampionka.
Zároveň ale ihned vyjádřila obavy o Van Vleutenovou, jež skončila v nemocnici s těžkým otřesem mozku a menšími zlomeninami obratle. "Pevně doufám, že Annemiek je v pořádku," uvedla rodačka ze Zwolle a přiznala, že s ní pohled na bezvládnou reprezentační kolegyni hodně otřásl.
"Když jsem ji tam viděla ležet na okraji silnice, nevypadalo to dobře. Byla jsem šokovaná a nemohla v tu chvíli vůbec závodit, nedařilo se mi normálně uvažovat. Potřebovaly jsme nějaký čas na to, abychom pochopily, že musíme jet a udržet si hlavu v závodě, protože jsme jí v tu chvíli stejně nemohly nijak pomoci," popsala nelehké pocity Van der Breggenová.
Paradoxní v tu chvíli bylo, že ji zpět do závodu nasměrovala Emma Johanssonová, s níž se pak utkala ve spurtu o zlato, a Švédku, která tak přes medailovou sbírku nadále čeká na triumf z velké akce, porazila. "Jdeme na to, uděláme to pro Annemiek, zahlásila Emma," přiblížila Van der Breggenová možná rozhodující moment pro další vývoj závodu.
Obě výtečně spolupracovaly s Italkou Elisou Longovou Borghiniovou. Za zdánlivě jasnou vítězkou Marou Abbottovou v úniku se hnaly s obrovskou touhou se ještě zapojit do boje o zlato. A to i přesto, že už si Van der Breggenová myslela, že Američanka je příliš daleko.
"Myslela jsem si, že už ji nedoženeme. A pak jsme ji najednou uviděly před sebou. Jenže zároveň mi došlo, že do cíle už je to opravdu hodně blízko. Ale jely jsme tak rychle, jak to jen šlo. A spolupracovaly dobře jako celá trojice," popsala Van der Breggenová.
V pravý okamžik dobře taktizovala. "Když mi došlo, že Maru dokážeme chytit, jen jsem si pro sebe řekla: 'Už nepracuj na čele, protože budeš potřebovat také sprintovat'. A doufala jsem, že ony nepřestanou jet. Držela jsem se vzadu a zariskovala," dodala Van der Breggenová.