Šéf ČOV Kejval: Rozhodně jsme neměli všechno pod kontrolou

"Je potřeba se na to podívat z té pozitivní stránky, z hlediska bronzů jsme v pořadí národů hodně vysoko. Bronzovou medaili bereme jako klíčovou, je přelomová, jestli stojíte na pódiu, nebo ne," prohlásil Kejval v Riu a usmíval se u toho. "Máme dost lidí na čtvrtém místě, ale někteří to přeťápli a jsou první nebo druzí, ale těch není moc," žertoval.

Čeští sportovci v Riu tvořili partu, jakou jim olympijský svět mohl závidět. Vzájemné fandění, přátelství, oslavy, sdílení strastí i úspěchů. Stovka sportovců se nebývale semkla. "Obzvlášť v první polovině," všiml si Kejval. "Ale i teď, kdy už hodně lidí odjelo," prohlásil.

Lví podíl na týmovém duchu mají tenisté. Roli hrála i skutečnost, že po dlouhé době všichni sportovci bydleli pohromadě. "Daleko víc se všichni potkávali, poznávali. Pomohla tomu parta z tenisu, kteří už jsou spojení Fed Cupy a Davis Cupy," uvedl Kejval.

Tenisté přitom bývali rušivými elementy olympijského týmu i svým přístupem. "Mají o jednu nebo dvě nuly vyšší příjmy než ostatní, nebylo to úplně propojené. Teď to ale bylo jedno, jestli kluk od divoké vody nebo tenista, byla to jedna parta," těšilo Kejvala. Hodně se na tom podílel známý hecíř Radek Štěpánek.

Tým stmelily i útrapy, které zpočátku výprava musela snášet zejména v nedodělané vesnici. Až na závěr Her vyplouvaly na světlo zprávy, že zdaleka ne všechno bylo v pořádku, jak se zprvu prezentovalo. "Na začátku to byl těžký survival. Martin (Doktor) z toho byl nešťastný. Neříkali jsme to, aby se sportovci, když jedou do vesnice, cítili blbě, že je neobyvatelná. Rozhodně jsme neměli všechno pod kontrolou," přiznal Kejval.

Za tři týdny si ale zvykl. I na brazilskou mentalitu. "Nesmíte vycházet z toho, co známe my, oni jsou 'maňana'. Je třeba to vnímat v kontextu toho, jakým způsobem funguje celá Jižní Amerika, a nepřenášet naše evropské stereotypy, jinak se zblázníte," prohlásil k organizaci Her. "Vesnice sice nemá dotažené detaily, ale v zásadě je krásná," upozornil.

Když dojde na srovnávání s minulou olympiádou v Londýně, jen se pousměje. "Co jsme zažili v Londýně, to už nikdo z nás v životě nezažije. S tím se musíme smířit," připomněl organizačně i divácky dokonalé Hry. Jižní Amerika je ale jiná kultura. "Spadlo to tady do hospodářské recese a i proto je potřeba před organizátory smeknout, když vidíte tu chudobu," pravil. "Na začátku jsem byl trochu otrávený, ale nakonec dobrý," uznal.

Divil se jen přístupu fanoušků. Těch na stadionech nebylo moc, byť bylo vyprodáno, Brazilci navíc fandili jen svým a na ostatní často bučeli. "To je pro mě zklamání. Oni nemají byznys v krvi. V Londýně z vás vysáli poslední korunu, kterou jste rádi utratili za to, abyste měli co největší zážitek. Tady jdete do Olympijského parku a stojíte dvouhodinovou frontu na občerstvení," divil se.

Jen slova chvály měl pro Martina Doktora. Ten totiž jako bývalý elitní olympionik dělá všechno pro sportovce, dokonce s nimi i slaví. "On je barometr pohody v týmu," přirovnal. Vyzdvihl třeba party bus, který sportovcům zařídil na oslavy. "Já mám malé pochopení pro oslavy, ale Martin je i v tom excelentní. On to vyvažuje," pousmál se.