Profil sportu: Skoky na trampolíně

Historie skoků na trampolíně se datuje do třicátých let minulého století, když první moderní trampolínu sestavil George Nissen a použil ji na Iowské univerzitě jako pomůcku v tréninku skoků do vody. Popularita skákání na trampolíně ale rostla a první mistrovství světa se uskutečnilo v roce 1964 v londýnské Royal Albert Hall.

Skoky na trampolíně se objevily na olympiádě jako poslední ze tří gymnastických disciplín, v nichž se na Hrách zápolí. Premiéru si odbyly v australském Sydney v roce 2000, obě zlata si tenkrát domů odvezli zástupci Ruské federace. V Sydney u toho byly i české barvy zásluhou Petry Juříčkové-Vachníkové, o osm let později si v Pekingu zazávodila i její reprezentační kolegyně a parťačka z úspěšného synchonu, Lenka Honzáková.

Do třetice všeho dobrého se mohl tuzemský trampolínový sport pochlubit olympijskou účastí v Londýně 2012, a to zásluhou Zity Frydrychové. Ta se pokoušela se nominovat i do Ria, ale v nabité konkurenci neprošla kvalifikačním sítem na loňském mistrovství světa.

Na rozdíl od všech ostatních vrcholných mezinárodních podniků se na olympiádě nesoutěží v synchronních dvojicích, ale koná se pouze klání jednotlivců a jednotlivkyň. V kvalifikaci, tvořené povinnou a volnou sestavou, se představí šestnáct závodníků, resp. závodnic a nejlepší osmička odsud postupuje do finále, kde se už skáče jen jedna sestava.

Ať už se jedná o povinnou, volnou či finálovou sestavu, panel rozhodčích vždy hodnotí její obtížnost (vyjádřenou koeficientem), kvalitu provedení deseti po sobě jdoucích prvků a výšku dané sestavy.

Tituly z Londýna obhajují Kanaďanka Rosannagh "Rosie" Maclennanová a Číňan Dong Dong. Oba se v Riu představí a poměří své umění s dalšími adepty na přední umístění zejména z řad čínského, ruského, běloruského, příp. britského a japonského týmu.