Profil sportu: Silniční cyklistika

Londýnská olympiáda přinesla v mužském podání zřejmě nejméně populárního vítěze, jakého si fanoušci mohli představit. Alexander Vinokurov byl jako jezdec notorický pro obvinění z dopingu a z podplácení, jméno si jistě nespravil ani jako šéf kazašské stáje Astana, jež patří mezi stáje s nejčastějšími případy pozitivních dopingových testů. Čtyři roky na to již Vinokurov není aktivním závodníkem a jeho jedinou vazbou na olympijské hry je účast hlavní hvězdy Astany a jednoho z největších favoritů závodu Vincenza Nibaliho.

Právě Nibali je, zdá se, příkladem ideálního závodníka pro náročný olympijský okruh. Tak jako tomu je v případě každoročního mistrovství světa, organizátoři se snaží dát dohromady náročný profil a eliminovat tak nezáživný scénář čekání na hromadný sprint. Pokud je jedna věc vzhledem k Riu poměrně jasná, pak to, že sprinteři slavit nebudou.

Vista Chinesa způsobí nechytatelné rozdíly

Kopcovitá trasa zavede závodníky a závodnice přes několik složitých stoupání, z nichž nejtěžší na Vista Chinesa měří 8,5 kilometru za sklonu téměř šesti procent – jakkoliv se nejedná o stoupání jako z Tour de France, jde už o výstup, který způsobí v pelotonech rozdíly a nechytatelné rozestupy. Zatímco muže čeká 256 kilometrů a tři výstupy na zmíněný kopec, pro ženský závod je připravena trať v délce 130 kilometrů s jediným výstupem na Vista Chinesa.

Závod soudě dle profilu a zvěstí, které se kolem Ria vynořují, bude ideálním pro výbušné vrchaře – zmíněný Nibali nebo Alejandro Valverde vypadají jako ideální kandidáti pro zlatou medaili v silničním závodě. Situaci však může pro závodníky, jako jsou oni, zkomplikovat skutečnost, že se nebude končit na vrcholu stoupání, nýbrž o dalších třicet rovinatých kilometrů dále. Na Vista Chinesa tak pravděpodobně dojde pouze k redukci startovního pole, ne k definitvnímu a rozhodujícímu nástupu. Dobrý finišman, který se dokáže dostat s nejlepšími přes hory, tak dost možná bude mít v rukou všechny trumfy.

Vosové od Londýna vzrostla konkurence

Ženská kategorie měla před čtyřmi lety nesrovnatelně přijatelnější vítězku, než jakou tomu bylo v případě Vinokurova. Marianne Vosová patří k nepopiratelným legendám sportu a zlatá olympijská medaile její kariéře jen sluší. I v Brazíli bude devětadvacetiletá nizozemská závodnice patřit k největším favoritkám, během čtyř let jí ovšem přibyly vážné soupeřky. Jedná se jak o mistryni světa Lizzie Armitsteadovou, pro niž však profil trati možná bude příliš náročný, tak krajanku Annu van der Breggenovou, která je vítězkou loňského Giro d'Italia Femminile – jediné ženské Grand Tour.

Možná ale všechny ještě předčí senzace letošní sezony, 31letá Američana Megan Guarnierová. Ta se umístila na předních místech prakticky ve všech závodech, do nichž letos zasáhla, a to včetně Giro d'Italia Femminile, na němž si dojela pro růžový dres. Guarnierová se díky svým výsledkům dokonce stala vedoucí ženou žebříčku UCI a musí tak patřit k hlavním vyzyvatelkám Vosové.

Časovka bude bojem proti časomíře i převýšení

Závodit se ale pochopitelně bude i v časovce, která slibuje velké drama. Mezi ženami patří ke stálici jízd proti chronometru úřadující mistryně světa Novozélanďanka Linda Villumsenová, k favoritkám ale patří už zmiňovaná van der Breggenová nebo německá časovkářka Lisa Brennauerová.

Mužská kategorie je podobně nepřehledná, a to i z toho důvodu, že bezmála šedesátikilometrová trať (ženy pojedou poloviční porci) má zvlněný profil, jenž bude nevýhodou pro čisté specialisty. Proti Tonymu Martinovi či Rohanu Dennisovi budou mluvit výškové rozdíly, které ale naopak mohou jen pomoci Chrisi Froomovi, Tomu Dumoulinovi nebo také českému šampionovi Leopoldu Königovi.