Profil sportu: Fotbal

Byly časy, kdy i olympiáda sloužila jako přehlídka těch nejlepších mužských fotbalových národních týmů. Ostatně právě úspěchy fotbalu na Hrách přiměly FIFA k založení mistrovství světa v roce 1930. Ještě do padesátých let bylo postavení olympiády srovnatelné se světovým šampionátem - a nejen proto, že se jí účastnila Velká Británie, jejíž národy mistrovství světa do druhé světové války zcela ignorovaly.

Olympijský fotbal nesvazovaly žádné restrikce, jaké známe dnes, kromě jediné, která ale také přispěla k jeho úpadku. Stejně jako v jiných sportech mohli i ve fotbale startovat pouze amatéři - a vzhledem k rychlé profesionalizaci fotbalu po druhé světové válce ztratil olympijský turnaj svůj lesk.

Ne tolik pro státy východního bloku, kde hráči alespoň papírově působili nadále jako amatéři. I proto, pokud pomineme bojkot v Los Angeles, ovládly olympijský turnaj mezi lety 1952-88 pouze státy z východní Evropy včetně Československa v roce 1980. Fotbalový vrchol už ale tehdy dávno představovalo mistrovství světa s profesionály z celého světa.

I olympiáda se na přelomu 80. a 90. let profesionalizovala, FIFA si ale pro mistrovství světa udržela výsadní postavení. Od Her v Barceloně tak mohou na olympijském turnaji startovat pouze tři hráči jakéhokoliv věku, ostatní musejí být mladší 23 let. Účast všech nominovaných navíc závisí na vůli klubů.

Oproti Londýnu bez větších hvězd. Brazílie ale chce historicky první zlato

To je znát i na letošním mužském turnaji, který bude kvalitativně ještě slabší než na minulých Hrách, a zvláště pak těch v Londýně. Zatímco před čtyřmi lety bylo v každém zvučnějším týmu výrazné zastoupení vycházejících hvězd světového fotbalu, letos se něčeho podobného nedočkáme.

Už jen v případě brazilského výběru je výčet jmen výmluvný. Na olympiádě v Londýně startovali Thiago Silva, Marcelo, Lucas Moura, Oscar, Neymar, Hulk a mnoho dalších. Letos? Z výraznějších jmen zůstává jen Neymar, Felipe Anderson z Lazia či obránci Marquinhos a Rafinha. Zbytek hráčů z drtivé většiny z domácí soutěže taková očekávání nevzbuzuje, snad až na devatenáctiletého útočníka Santosu Gabriela.

Brazílie přitom bude na domácí půdě napravovat historickou anomálii. Nejúspěšnější tým mistrovství světa usiluje o teprve první olympijské zlato v historii. Zároveň musí Selecao alespoň trochu napravit dojem ze zpackaného domácího mistrovství světa, kde v semifinále ostudně prohrálo s Německem 1:7.

Brazilský fotbal je přitom evidentně v krizi - na letošní Copě Américe vypadla Brazílie už ve skupině, když před ní skončily i Peru či Ekvádor. Loni na Copě neskončili svěřenci trenéra Dungy o moc lépe, když je ve čtvrtfinále vyřadila Paraguay. Tápání brazilského fotbalu dokumentuje i nemohoucnost klubů, které přes svou naprostou finanční převahu už tři roky chyběly ve finále Copy Libertadores.

Kdo je favorit a koho sledovat?

Přesto by Brazílie měla být jedním z hlavních favoritů turnaje, výrazně lepší to totiž v případě ostatních výběrů opravdu není. Největším konkurentem Selecaa měla být tradičně Argentina, která vyhrála dvě z posledních tří olympiád. Jenže její fotbalový svaz je v naprostém rozkladu, kvůli čemuž rezignoval i trenér Gerardo Martino.

Zatímco z týmu, který v Pekingu v roce 2008 vyhrál zlato, se rekrutovalo sedm hráčů základní sestavy pro finále MS v Brazílii, letos Albiceleste nevysílají žádný zvučný celek. Argentina neoplývá příliš silnou generací, chybí ale i vycházející hvězda Paulo Dybala či velké naděje záložník San Lorenza Héctor Villalba a útočník River Plate Sebastián Driussi. Naprostá absence je pak u hráčů nad 23 let, kteří dříve Argentinu často reprezentovali a tvořili opory kádru.

Solidní tým naopak vysílají Němci, kteří prověří další várku svých nadějí v olympijských bojích. Německý inkubátor je zdánlivě nezastavitelný. Trenér Löw na Euro vzal množství mladých hráčů, kteří by na olympiádě mohli hrát - včetně Saného, Cana, Kimmicha, Draxlera či Weigla. Olympijská soupiska přesto nepůsobí vybrakovaně - nechybí zde Meyer, Brandt, Ginter, Goretzka, Gnabry, ale ani nyní sedmadvacetiletá dvojčata Lars a Sven Benderovi.

Překvapit by pak mohl výběr Jižní Koreje, který vzal nominaci zřejmě nejvážněji ze všech týmů. Zvláště v útoku má výběr trenéra Šina velkou sílu díky hráčům Tottenhamu, Porta či Leverkusenu. Stejně jako na seniorské úrovni by se také mohl prezentovat líbivým kombinačním fotbalem.

Na zlato naopak příliš nemůže pomýšlet obhájce titulu Mexiko, které vyráží už na čtvrtý velký šampionát během dvou let, a soupiska proto není nejsilnější. Bez větších jmen jsou i kádry Portugalska, Dánska či Kolumbie. Na olympijském turnaji se ale představí i outsideři Irák, Fidži či Honduras, kteří by měli šampionátu dodat nový náboj. Na olympiádě také tradičně uvidíme neznámé fotbalové naděje, které by mohly vyrůst do osobností světové kopané. A totéž by mohlo platit i letos.

Ženský fotbal v Riu chce potvrdit svůj vzestup, favoritkami jsou Američanky

Zatímco na mužském turnaji nelze očekávat bitvu těch nejlepších, o ženském olympijském klání platí pravý opak. Právě olympijský turnaj patří vedle mistrovství světa k naprostým vrcholům ženského fotbalu. Ten si ostatně v posledních letech zaslouženě vydobývá stále důležitější postavení, které mu patřilo i v počátcích. Kvůli ústrkům ze strany mužských protějšků ale dlouho zůstával v pozadí.

První mistrovství světa žen se uskutečnilo až v roce 1991, na olympiádě se ženský fotbal poprvé objevil o pět let později v Atlantě. A už od té doby na Hrách dominuje tým Američanek, který vyhrál čtyři turnaje z pěti, pouze jednou padl ve finále s Norskem. Obhajoba zlata se od USA čeká i letos, a to zvláště po loňském vítězném tažení na mistrovství světa, které Američanky ovládly poprvé po šestnácti letech.

Američanky do Ria přijedou prakticky v totožném složení, v jakém zvítězily v Kanadě. Nechybí tak všechny hvězdy včetně loňské držitelky Zlatého míče Carli Lloydová, nejlépe vydělávající fotbalistky světa Alex Morganová či legendární brankářky Hope Solo.

Očekává se navíc, že v zemi, která má zřejmě největší základnu ženského fotbalu na světě, bude olympijský turnaj sledovaný podobně jako i loňský světový šampionát. Na finále mistrovství světa proti Japonsku se v USA dívalo v průměru 25 milionů diváků, což bylo více než kterýkoliv finálový zápas NBA. Zvyšující se popularitu ženského fotbalu chce reflektovat i FIFA, jejíž nový šéf Infantino plánuje snížit astronomické rozdíly mezi odměnami na MS mezi muži a ženami.

Olympijský turnaj nebude jen o Američankách, i když ty by měly hrát na šampionátu prim. První zlato z Her konečně chtějí i dvojnásobné mistryně světa Němky. Výběr Silvie Neidové je ale po nejlepších letech v polovině uplynulého desetiletí po generační výměně v lehkém útlumu a na minulé OH do Londýna se ani neprobojoval. Bude se navíc muset obejít i bez druhé nejlepší hráčky světa loňského roku, Célie Šašičové, která loni teprve v sedmadvaceti letech ukončila svou kariéru.

Největším soupeřem USA by tak zřejmě bylo Japonsko, jenže obhájce stříbra z olympiády a mistrovství světa se do Ria naprosto nečekaně ani neprobojoval. Velkou šanci tak nyní cítí Brazilky v čele s někdejší nejlepší fotbalistkou světa Martou, která po několika hubených letech bude chtít ve třiceti letech zpět na vrchol. Černým koněm turnaje pak budou Francouzky, které se v posledních letech vyšvihly do popředí světového fotbalu a budou chtít potvrdit svůj vzestup. Ženský fotbalový turnaj každopádně nabídne velké bitvy.