Parkurový smolař Kuf: Neposlušný kůň? Byla to moje hloupost

"Snažil jsem se nepřipouštět si, že do Ria jedu s nějakým očekáváním nebo s tím, že bych tady mohl dobře závodit. Snažil jsem se nechat to trochu plavat," říkal si Kuf. "Úplně se mi to nepovedlo, takže jsem byl nervóznější než třeba na mistrovství Evropy, kam jsem jel s tím, že si to vyzkouším. A nakonec to tam dopadlo tak, že jsem vyhrál."

Do Ria už jel Kuf s jiným psychickým nastavením. "Už jsem byl v pozici, že něco umím a že bych to měl prodat, ale úplně se mi to nepovedlo podle mých představ," ohlédl se za svým vystoupením český pětibojař.

Kuf má za to, že v průběhu pětibojařského závodu přišel o nejvíc bodů v šermu. Přitom je ztratil paradoxně s relativně lehčími soupeři, jak sám potvrdil. "V polovině šermu jsem pár zásahů hloupě ztratil. Bylo to se soupeři, kteří se ve výsledkové listině šermu nepohybují úplně nahoře, spíše až ve spodní polovině. Pak se mi to už těžko dohánělo," přemítal.

Rozhodující disciplínou moderního pětiboje je ale parkur. Jezdecká pasáž zásadně určuje, zda bude závodník pomýšlet na vyšší příčky, případně na medailová umístění. Jako důležité se tak ukazuje, jak pětibojař pozná koně a do jaké míry vytuší, jakým způsobem ho má ovládat.

"Před závodem pršelo, bylo mokro, takže klisna byla možná i trochu nejistá na trávě, bála se. Já jsem klisně věřil před skokem nad zdí, že ji přeskočí, tak jsem šel pohybem s ní, abych to klisně ulehčil. Klisna ale bohužel nešla a já jsem skončil po pádu za zdí. Potom jsem klisnu chvíli naháněl," přiblížil situaci před osudným pádem Kuf.

"Do poslední dvojkombinace jsem vjížděl už v normálním rytmu a věřil jsem, že dojedu do cíle, ale bohužel klisna zastavila znovu. Já jí zase bezmezně věřil, ale letěl jsem přímo za skok," popsal své trápení český pětibojař.

Sportovní laik či fanoušek se může snadno divit, že závodník musí svěřit svůj osud v závodě do rukou koně, kterého si však nemůže dopředu vyzkoušet a se kterým se nemůže pořádně seznámit. Pětibojaři to však přijímají jako fakt a je tedy obdivuhodné, že soutěžící se s tím umějí vyrovnat.

"Jakmile skončil parkur, tak jsem koně poklepal. Věděl jsem, že to nebyla vyloženě jeho chyba nebo že by to bylo od něj nějak zákeřné, že by mě chtěl shodit. Byla to taková moje hloupost. Já jsem se potom smál, když jsem spadnul i podruhé, protože mi to už přišlo komické. Více jsem tam běhal po svých než na koni. Je to smůla, že se to stalo tady v Riu, ale povedly se mi jiné závody a třeba se ještě jiné povedou. Svět se nehroutí," zůstal nad věcí Kuf.

Přesto se další závodník, později vítězný Rus Alexandr Lesun, rozhodl pro výměnu koně, přestože měl mít stejného jako český reprezentant. Nakonec se ukázalo, že zvolil dobře, i když kvalita koní v Riu byla podle Kufa vysoká.

"S koněm nic nebylo, nikde se nepraštil o žádný skok, překážky jsem neproboural. Takže měl být v pořádku. Jediný důvod, proč si ho vyměnil, byl ten, že můj kůň nedojel závod, čímž Rus dostal možnost koně si vyměnit. Úroveň koní byla vysoká i těch v rezervě, takže výměna byla pro něj dobrá volba," doplnil Kuf.

I přes neúspěch v jezdecké části a ztrátě naděje na slušný konečný výsledek však český závodník vůbec neuvažoval, že by z pětiboje před poslední kombinovanou disciplínou odstoupil a nedokončil celkový závod.

Na olympiádu se člověk dostane jednou, možná dvakrát za život a mně nic nebylo. Žádné zdravotní omezení jsem neměl, takže nebyl jediný důvod, proč závod nedoběhnout. Byla tam navíc skvělá atmosféra, přišlo tam hodně lidí a šel bych sám proti sobě, kdybych si takový závod nechal ujít. Ač z posledního místa, tak to byl pro mě veliký zážitek," připomněl Kuf umístění před během a střelbou. Na tom se však na konci závodu už bohužel nic nezměnilo.