Zejména na západní polokouli a ve východní Asii je jedním z nejrozšířenějších sportů, cesta do olympijského programu ale baseballu trvala dlouhých 80 let. Historie nejznámější pálkovací hry pod pěti kruhy však neměla dlouhého trvání, v roce 2005 Mezinárodní olympijský výbor baseball spolu se "sesterským" softbalem z programu OH v Londýně vyřadil. Vrátit zpět by se ovšem oba sporty mohly už v Tokiu 2020, neboť zejména baseball je v Zemi vycházejícího slunce velmi populární.
Baseball se poprvé ukázkově představil už ve Stockholmu 1912, stejně jako v letech 1936, 1952, 1956 a 1964 šlo ale pouze o jednotlivá utkání. Na Hrách v Los Angeles 1984 stejně jako o čtyři roky později v Soulu už se hrál osmičlenný turnaj a tažení baseballu mezi olympijské sporty vyvrcholilo v Barceloně 1992.
Od roku 2000 mohli na Hrách startovat i profesionálové, kvalita turnaje ale přesto výrazně trpěla tím, že americká Major League Baseball na rozdíl od hokejové NHL nebo basketbalové NBA nikdy své nejlepší hráče na olympiádu nepustila.
I proto Američané ve svém národním sportu zdaleka nedominovali a na zlato dosáhli z pěti pokusů pouze jednou. Zato jejich velcí rivalové z Kuby se vždy probojovali do finále a třikrát až na stupeň nejvyšší. A právě soupeření těchto dvou baseballových velmocí se táhlo jako nit celou šestnáctiletou olympijskou historií tohoto sportu.
Do Barcelony přijely Spojené státy v roli obhájce prvenství z ukázkového turnaje v Soulu, vracely se však bez cenného kovu a hlavní podíl na tom měly dvě porážky právě s Kubánci. V základní skupině vedli Američané už o pět bodů, přesto Kuba dokázala zvítězit 9:6. V semifinále pak Kubánci už nepřipustili žádné drama a na cestě za premiérovým olympijským zlatem vyhráli jasně 6:1.
Na domácí půdě v Atlantě tak Hvězdy a pruhy prahly po odvetě. Oba týmy se tentokrát potkaly pouze ve skupině a Kubánci vyhráli po boji 10:8. Američané nakonec brali doma pouze bronz, naopak Kuba se radovala z obhajoby prvenství. Nebylo divu, jako jediná totiž na turnaj nominovala opravdu své nejlepší hráče. Třeba věkový průměr amerického výběru byl pouhých 21 let, u Kubánců to bylo o sedm let více.
Větší část vítězného týmu ale následně využila příležitosti a v rámci tradičního kubánského "emigračního folkloru" ve Státech už zůstala. Možná i proto o rok později ukončili Japonci neporazitelnost Kuby v mezistátních zápasech, která trvala neuvěřitelných 152 utkání.
Olympijská vítězná série se zastavila v Sydney a překvapivě se o to postarali mistři Evropy z Nizozemska. Přesto získali Kubánci v průběhu turnaje rekordních 53 doběhů a v dlouho očekávaném finále proti Američanům byli znovu favority.
Jenže hrdinou souboje o zlato se stal americký nadhazovač Ben Sheets. Ten povolil Kubáncům jen tři odpaly a jeho spoluhráči je pak nepustili dál než na druhou metu. Naopak Spojené státy se prosadily hned v první směně, nakonec zvítězily 4:0 a vybojovaly své dosud jediné zlato.
V Sydney se oba celky nepotkaly, obhájci prvenství se totiž na turnaj vůbec nekvalifikovali a Kuba tak měla cestu k návratu na trůn volnou. Při derniéře v Pekingu pak "Karibští lvi" rozdrtili svého věčného soka v základní skupině 10:2, ve finále ale podlehli o jediný bod Jižní Koreji.