Od zamrzlých očí a nervozity k životnímu výsledku. Doufala jsem, že mě seškrábnou, řekla Charvátová

"Byl to můj první olympijský start a vlastně nebyl vůbec jiný než jakýkoliv jiný svěťák," řekla Charvátová, která se před čtyřmi lety do úzké nominace nevešla. "Myslela jsem, že budu nervózní, ale včera jsem usnula v pohodě a dnes se i v pohodě najedla. Do závodu jsem šla normálně, a kromě toho, že byla zima jak blázen, šlo vše poměrně hladce," uvedla bronzová medailistka ve sprintu na předloňském mistrovství světa.

Rodačka z Hradce Králové si vylepšila osobní maximum z vytrvalostních závodů. Před pěti lety skončila v této disciplíně na 32. místě na Světovém poháru v Anterselvě, o příčku hůře skončila v této sezoně v Östersundu nebo v roce 2019 v Canmore. Také v Kanadě udělala jen dvě střelecké chyby.

"Tehdy tam bylo asi -20 stupňů. Nedá se říct, že čím větší zima, tím je to lepší, ale vypadá to, že to v ní nějak zvládám," přemítala Charvátová. V areálu Čang-ťia-kchou se vyrovnala také s nevyzpytatelnou střelnicí. "Musím říct, že od té doby, co tu jsme, hodně fouká. A na to, jak se znám ve střelbě a jak mi to ne vždy jde, tak tady to mělo spíše stabilní výkonnost. Nebyla jsem na tu střelnici naštvaná, spíš jsem se s ní skamarádila a říkala si, že by to nemuselo být úplně nejhorší," doplnila devětadvacetiletá reprezentantka.

V závodě udělala chybu pouze při první a druhé položce vestoje. "Ty ležky byly super a dlouhodobě mi docela svědčí. U té první stojky jsem se musela ještě jednou podívat na terč a říkala si: 'Sakra, vždyť to muselo spadnout, to byl jasný kalibr'," líčila Charvátová.

Při závěrečné střelbě byla ale svázaná nervozitou. "Už když jsem vjížděla do toho kola, měla jsem rozklepané nohy a říkala si: 'Udělej všechno, co jsi natrénovala, nemysli na to, klid'. Stejně jsem tam ale přijela a byla nervózní. Jak mi to ale začalo padat, získávala jsem větší a větší jistotu a nakonec jsem se s tím poprala velice slušně," doplnila olympijská debutantka.

Kvůli mrazu se potýkala také s rozmazaným viděním. "Před střelbou mi zamrzly oči, což se mi snad nikdy nestalo. Trochu jsem mrkala, až když jsem se podívala skrz dioptr a bylo tam černo kolem mě, tak jsem se nějak rozvrtala, ale fakt není nic moc vidět. V posledním kole mi zamrzly i tváře. To jsem si říkala, že doufám, že mě za tou cílovou rovinkou aspoň seškrábnou," vyprávěla Charvátová.

I kvůli teplotám kolem minus 11 stupňů v závěrečném kole běžecky ztratila. "Mrzí mě, že jsem to třetí a čtvrté kolo strašně umírala na lyžích. Ještě jak po trati nikdo nejel a ochlazovalo se víc a víc, tuhla jsem každým metrem. Nedokázala jsem se s tím popasovat, a když jsem ve výsledcích viděla, jak je to ve vteřinách a já jsem na konci, tak je to jediné, co mě asi mrzí," dodala Charvátová.