Vítková hromadný závod obrečela, trápily ji bolesti zad a kolo navíc
Jak byl první individuální start na Hrách sladký, tak byl hořký ten poslední. Veronika Vítková nebude na závod s hromadným startem v Pchjongčchangu vzpomínat ráda. I přes bolesti zad se dlouho držela v popředí, po třetí střelbě byla dokonce třetí. Při závěrečné položce ale přehlédla, že jí poslední terč trefený na hranu spadl a místo jednoho trestného kola odjela dvě. Propadla se tak až na 14. místo a v cíli měla slzy v očích.
"Když jsem odjížděla ze stavu, viděla jsem, že tam byly dva nespadlé terče. Vždy se otáčím ještě zpět, ale tentokrát jsem to neudělala. Dozvěděla jsem se to až v cíli, že jedna rána spadla," řekla Vítková se slzami v očích.
Jen těžko hledala slova. Chyba v poslední střelecké položce ji mrzela i proto, že již druhý den bojuje s bolestmi zad. "Při tréninku jsem na něco ve stopě najela, když jsme byla ve vajíčku, a škublo to se mnou. Ze začátku jsem se nemohla ani pořádně narovnat," uvedla bronzová medailistka z úvodního sprintu.
Díky péči fyzioterapeuta Romana Karpíška se stav Vítkové zlepšil, ale k ideálu měl daleko. "Nejhorší je to v ležce a ve sjezdech. Nemůžu se pořádně opřít do rukou," vysvětlila, proč v běžecké části závodu za soupeřkami znatelně zaostávala. Při střelbě ale byla dlouho jistá. "První tři (střelecké) položky byly dobré, dobře zvládnuté. Popadalo mi to. První tři rány ve stoje taky spadly...," líčila a jen s námahou zadržovala slzy při vzpomínce na závěr poslední střelby.
Vítkovou by v Pchjongčchangu měly čekat ještě dva týmové starty, v úterý smíšená štafeta a ve čtvrtek štafeta žen. "Snad to dáme do té doby dohromady," řekla rodačka z Vrchlabí, která se před čtyřmi lety v Soči podílela na zisku stříbrné medaile pro Českou republiku ve smíšené štafetě.
