Soukup kvůli účasti na Hrách nervózní nebyl. Teď přemýšlí o konci kariéry
Před čtyřmi lety vybojoval historicky první českou biatlonovou olympijskou medaili a byl oporou týmu, s kterým pak k bronzu ze sprintu přidal ještě stříbro ve smíšené štafetě. Na nadcházející Hry do Pchjongčchangu se ale Jaroslav Soukup do nominace dostal po zdravotních i výkonnostních problémech až na poslední chvíli a uvažuje, že po sezoně skončí.
Po Hrách v Soči Soukup výkonnostně uvadal. Do elitní desítky se už od té doby ve Světovém poháru ani na mistrovství světa nedostal. Letos odjel pouze čtyři závody SP a nejlépe skončil pětadvacátý ve sprintu v Oberhofu, pak onemocněl a nominaci do Koreje měl nejistou.
Nervy kvůli účasti na Hrách ale neprožíval. "Přestal jsem to brát intenzivně. Prostě jsem si říkal: 'Pojedu, nepojedu, nic se nestane,'" řekl Soukup bez emocí při čtvrtečním večerním odletu s reprezentací na závěrečnou přípravu do Almaty.
Nežehral na osud, že onemocněl zrovna v době, kdy se zdálo, že se znovu dostává do pohody. "To ne. Výkonnostně jsem na to do té doby neměl. Necítil jsem se furt optimálně," podotkl. Během stonání byl v kontaktu s šéftrenérem Ondřejem Rybářem, který mu následně osobně oznámil, že do Pchjongčchangu pojede. "Probrali jsme to mezi čtyřma očima a jsem rád, že to dopadlo. Bude to hezké zakončení."
O konci kariéry rozhodne výkonnost
Naznačil tak, že po sezoně možná ukončí kariéru. "Uvidíme. Přemýšlím nad tím hodně. Záleží na výsledcích," pronesl. Rozhodne se na základě výkonnosti. Konkrétní výsledkovou hranici ale stanovenou nemá. "Když nezajedu nic pořádného, tak to dál nemá cenu a budu se věnovat rodině," řekl. Doma ale cítí podporu: "Snažím se, abych si olympiádu užil a něco předvedl. Doufám, že se probudím."
Pokud by se rozhodl odložit soutěžní běžky s malorážkou, tak ještě neví, co by dělal. Nejspíše by využil faktu, že je magistr tělesné výchovy a sportu a umí si představit, že bude trénovat. "Snad ve mně je to, abych předával zkušenosti," řekl.
Olympijské medaile má doma ve vitríně pořád na očích. Před cestou do Pchjongčchangu je ukazoval kamarádovi a vzpomněl si, že ani tenkrát nebyl v pozici medailového kandidáta. "S pocity, že získám medaili, jsem tam nejel. V průběhu sezony jsem nebyl ani moc vysoko, takže to byl vážně hodně krásný sen," řekl.
Nyní je na tom ale o něco hůře než před čtyřmi lety. "Bohužel. Tehdy se mi jezdilo o kus lépe, ale snad jsem se trošku rozjel," řekl s nadějí dvojnásobný bronzový medailista z mistrovství světa. V roce 2012 dojel třetí ve vytrvalostním závodu v Ruhpoldingu a o rok později slavil bronz i se smíšenou štafetou v Novém Městě na Moravě.
