Musím se sám se sebou poprat, olympiáda ještě ztracená není, říká Koudelka
Po nevydařené sezoně se probojoval skokan na lyžích Roman Koudelka do druhého kola v závodu na středním můstku. Postup bere pozitivně a nakonec z toho bylo 25. místo. Vášnivý golfista tak vzhlíží směrem ke skokům na velkém můstku k vylepšení této pozice. I vzhledem k dosavadnímu průběhu ročníku by to pro něj mohla být satisfakce.
V minulých letech byl brán jako česká skokanská jednička. V poslední době ale přišel propad formy a na Romana Koudelku "padla deka". Najednou mu to přestalo létat a nikdo nevěděl, v čem byla chyba. "My skokani někdy sami nevíme, proč to tak je. Když rozebíráme skok na videu, tak skoky z léta vypadají relativně stejně, ale tenkrát to létalo úplně jinak než teď. To jsou skoky na lyžích," říká Koudelka.
"Na druhou stranu, je na tom hezké to, že jak rychle to šlo dolů, tak rychle to dokáže jít zas nahoru," dodává. Za vším se musí hledat psychická stránka věci. "Musím pracovat na psychice, sám se sebou se trochu poprat. Naštvat se na sebe. Olympiáda ztracená není, ještě nás čeká další závod a uděláme pro to všechno," povzbuzuje se Koudelka.
Vlivů, které působí na skokanovu psychiku, je nespočet. Když se k nim přidají i problémy s kombinézami nebo helmami jako v případě českých reprezentantů, závodníkovi to nepřidá. "Skok je z 90 % o hlavě, protože je potřeba, aby všechny faktory seděly. Když všechny nesedí, tak pak to má na skokana vliv. Ale na tohle se nechci vymlouvat. Já jsem pro to udělal přes léto všechno, co jsem mohl a je to někdy prostě tak," doplňuje Koudelka.
"Je to náš sport, někdy to jde, někdy to nejde. S tím se musíme poprat, musíme s tím bojovat a potřebujeme trochu podporu lidí kolem, aby nás podporovali a nezatracovali," upozorňuje Koudelka.
Den 11. února se pojí se zlatým úspěchem Jiřího Rašky. Jaké má vzpomínky na svého předchůdce? "První věc, která mě napadne, je Zdeněk Kramza, který mě trénoval odmalička a trénoval i pana Rašku a dovedl ho k té první zlaté olympijské medaili. Takže vzpomínky jsou na to nádherné a pana Rašku jsem potkával na závodech," vypráví Koudelka.
"Mnohokrát jsme spolu mluvili. Byla to obrovská osobnost a jsem rád, že mu můžeme tímto vzdát poctu a doufám, že na nás ze skokanského nebe kouká a že nám drží pěsti," vzpomíná Koudelka na skokanskou legendu.
