Bolero Torvillové a Deana ze Sarajeva 1984 vstoupilo do dějin tanců na ledě
Padne-li před fanoušky krasobruslení zmínka o skladbě Bolero od Maurice Ravela, většině se vybaví dnes již legendární volný tanec dvojice Jayne Torvillová (1957) a Christopher Dean (1958), kterým tito Britové uchvátili publikum i rozhodčí na sarajevské zimní olympiádě v roce 1984. Za svůj impozantní výkon obdrželi od přítomných arbitrů 12x absolutní známku 6.0, tři šestky dostali za technické provedení a maximální počet devíti získali za umělecký dojem.
Do historie olympijských tanců na ledě vstoupil pár z anglického Nottinghamu nejen dosaženým počtem absolutních známek, ale především způsobem, jakým ztvárnil svou "volnou". Výběr hudby, kostýmů i celkové pojetí jízdy působily velmi inovátorsky. Jízda byla navíc precizní po technické stránce, oba krasobruslaři byli dokonale sladění, za čímž se skrývaly tisíce hodin společného tréninku.
"Bolero v našem podání bylo něco mezi sportem a uměním. Chtěli jsme vyprávět příběh ve stylu Romea a Julie, příběh dvojice předurčené k tomu být spolu až do okamžiku smrti," vysvětlil Christopher Dean. Bezprostředně po závodu si nebyl z jízdy schopen skoro nic vybavit. Tak silné to byly emoce. "Závěr jízdy, kdy jsme se sesunuli po břichu na led, nebyl vůbec v plánu. Prostě to vyplynulo z toho, že tam bylo tolik vášně. Pro mě to bylo něco jako pocit vznášení se mimo tělo," dodal Dean.
"Byl to neskutečně emotivní zážitek. Scénka ze snu, ve které se díváte na někoho jiného," přiblížila Torvillová chvíle, během nichž se svým krasobruslařským partnerem předvedli životní jízdu. První vteřiny po jejím skončení byly především ve znamení obrovské úlevy.
"Že jsme to zvládli, že jsme nemohli bruslit lépe. Teprve až když jsme přijeli k mantinelu a začali dostávat květiny, jsme začali vnímat aplaus obecenstva a uvědomili jsme si mimořádnost toho, k čemu právě došlo," zavzpomínala Jayne, povoláním úřednice v pojišťovně. Dean byl původní profesí policista, oba krasobruslaři se plně jali věnovat krasobruslení až po Hrách v Lake Placid 1980, kde obsadili páté místo. V následném olympijském cyklu posbírali na všech vrcholných akcích - kromě ME 1983 - první místa.
Ravelovo Bolero trvá 17 minut, ale aranžér Bob Stewart ho dokázal zkrátit na 4 minuty 28 sekund. I tak to bylo o 18 sekund déle, než připouštějí pravidla. A tak museli oba bruslaři udržet prvních 18 vteřin brusle mimo led. Podle regulí totiž až první dotyk brusle s ledem spouští stopky měřící skutečný čas jízdy.
Sarajevské galapředstavení této britské dvojice, které se symbolicky odehrálo večer na svátek svatého Valentýna, sledovalo tehdy u televizních obrazovek 24 milionů obyvatel Spojeného království, tedy téměř polovina britské populace.
Po zlatých Hrách se miláčci britského národa rozloučili se světem amatérského krasobruslení a přestoupili k profesionálům. V roce 1993 ohlásili comeback, který o rok později završili titulem mistrů Evropy a úspěšným vystoupením na olympiádě v Lillehammeru, kde se jim na závěr kariéry povedlo vybojovat bronzové medaile.
