Třicáté šesté místo v devatenácti? To je dobrý, smála se Kopecký
Nejmladší účastnice olympijského závodu Julia Kopecký se vydala ze všech sil, v cíli dlouho oddychovala, ale pak rozdávala úsměvy. Vypadala šťastně, umístění ve čtvrté desítce hodnotila pozitivně a těší se, že ji tenhle závod zase o něco posune v její kariéře, která se začíná velmi slibně rozvíjet.
"Třicáté šesté místo jako devatenáctiletá holka, to je dobrý," prohlásila v cíli s širokým úsměvem stále ještě devatenáctiletá závodnice.
V olympijské časovce byla osmadvacátá a ukázat se chtěla i v dlouhém hromadném závodu. Podle očekávání se peloton začal dělit na kostkách ve stoupání na Montmartre.
"V prvním okruhu přes ty kostky přede mnou spadly," popsala Kopecký. "Zkusila jsem se tam dostat do skupiny s Lotte Kopecky, ale ještě na to nemám. Jsem mladá, ale snad to ještě přijde," dodala.
Atmosféra byla pekelná. Podobně jako při závodu mužů lemovaly nejen strmý výšlap na kopec tisíce a tisíce lidí. "Bylo to úžasné, tak velký závod jsem ještě nejela. Tolik fanoušků u trati," libovala si česká závodnice žijící převážně v Nizozemsku.
Zatímco Američanka vypálila rybník svým konkurentkám nástupem tři kilometry před cílem, Kopecký sváděla tvrdý boj jinde, více než sedm minut za čelem. "Pak jsem se dostala do skupiny o 35. místo a dokončila 36., takže jsem moc spokojená," zdůraznila Kopecký.
Několikrát opakovala, jak náročný závod to byl. Zatím jeden z vrcholů kariéry, ale mladá talentovaná cyklistka myslí stále výš.
"Dostat se na nejvyšší úroveň je strašně těžký. Lotte Kopecky (bronzová), Marianne Vosová (stříbrná) – to je ještě někde jinde," uvědomuje si s pokorou Kopecký své možnosti.
Ambice má nemalé. "Těším se, až budu dělat ty skoky, až se dostanu do World Tour," nastínila své budoucí plány talentovaná cyklistka, ze které zdravé sebevědomí jen čiší.
