Extrovertka s výbuchy nálad? Při střílení ale emoce vypnu, říká po OH pošilhávající Blažíčková

"Tím jsem zjistila, že se dokážu vyrovnat těm nejlepším ženám na světě. Do té doby jsem se podceňovala a neměla ani tolik zkušeností. To byl ten milník a teď už je to hon za tím, abych se tam dostala," říká dvacetiletá česká puškařka.

Místo v malorážce vystřílela pro zemi, a tak ještě nemá sama nic jistého. Konečná nominace se bude teprve uzavírat. "Je pro mě lepší, že se mi to povedlo hned při první příležitosti. Výsledky mi až tolik nespadly, držím se u nás v Česku vysoko, takže tolik stres nemám. Ale čekání je nepříjemné," přiznává čtyři měsíce před startem olympijských her Blažíčková.

Jak se vypíná hlava?

Naprosté soustředění. Nic než totální zacílení na okamžik, kdy nastane výstřel. Chce to absolutní klid?

"Já třeba vůbec nejsem klidný člověk," připouští překvapivě Blažíčková. "Jsem dost často extrovert, mám výbuchy nálad. Ale v tu chvíli při střílení člověk tohle vypne. Vypne emoce, že by měl být naštvaný nebo smutný," popisuje otevřeně a s úsměvem.

Spolupracuje i s psycholožkou, ale k tomu, jak dostat z hlavy veškeré přebytečné záležitosti, si našla cestu sama. "Naučila jsem se to nebo to přišlo samo."

"Z finále, kdy jsem byla druhá na mistrovství Evropy, si nepamatuju nic. Soustředila jsem se jen na to, že střílím. Tak by to mělo fungovat. Ale nejde to pokaždé, člověk se třeba špatně vyspí a hůře se mu soustředí," pootevírá vnitřní svět střelce.

"Všichni jsme flegmatici"

Spolu s dalšími reprezentanty Blažíčkovou v nejbližší době čeká soustředění na olympijské střelnici v Chateauroux. "Od půlky do konce května pak máme nepřetržitě závody, takže to bude ještě náročné," nastiňuje předolympijský program.

Konkrétní plány vystřelených ran si rozhodně nedává, k tréninku se snaží přistupovat spíše pocitově. Žádný norský dril a honba za kvantitou.

"Jsem ten typ, který nechce měnit věci, které fungovaly. Nejsem typ střelce, který by potřeboval trénovat šestkrát týdně osm hodin denně. Ráda si přijdu odtrénovat dvě hodiny třikrát do týdne a stačí mi to," přibližuje Blažíčková. "Plány nemám obecně ráda, protože jsem pak svázaná," zdůrazňuje jedním dechem.

Když zrovna nestřílí, v zimě si ráda zalyžuje. V oblibě má i skialpy. Možná zranění neřeší. A hlavu si nezatěžuje ani plánováním, kdy půjde do posilovny a kolik toho natrénuje. "My střelci jsme všichni flegmatici, neřešíme to."

Hlavu si nedělá ani s drobnými bolístkami, které jí občas trápí jako asi většinu střelců. Záda, přiskříplé nervy mezi žebry… "Fyzioterapeut je u nás základ. Asi jako u jiných sportů, ale u nás dvojnásob," podotýká vyrovnaně Blažíčková.

Olympijský závod? Žádná očekávání

Flegmatický přístup ovšem nenarušuje cílevědomé vystupování. Jednou by se chtěla stát porodní asistentkou, ale účasti v Paříži momentálně podřizuje i studium. "Dodělala jsem první ročník a přerušila jsem. Řekla jsme si, že se raději připravím na olympiádu, protože vím, že by se nemusela tahle šance opakovat."

"Chtěla jsem obecně vždycky do zdravotnictví, pomáhat lidem. Mám hrozně ráda děti. Líbí se mi pomoci mamince při nejhezčím momentu života," dodává Blažíčková.

Velká atmosféra velkých Her, kde by mohlo dojít na úplně jiné krásné životní momenty, pro sportovce ty vůbec nejkrásnější, Blažíčkovou zatím nikterak nesvazuje. "Nepřemýšlím nad tím, nemám žádná očekávání. Podle mě to bude závod jako každý jiný. Prostě tam pojedu, zastřílím a bude to," uzavírá s nadhledem.