Legendy zimy pod pěti kruhy: Norský triumvirát a královny dlouhých nožů

Marit Björgenová (2002–2018): 15 medailí, 8-4-3

Rekordmanka v počtu olympijských medailí nejen mezi zimními sportovci, ale i mezi ženami celkově. Cenný kov získala v běžecké stopě na pěti olympijských hrách v řadě.

Hvězda Marit Björgenové zazářila naplno ve Vancouveru 2010, odkud si odvezla pět medailí včetně tří zlatých a nechala zapomenout na turínské trápení.

O čtyři roky dříve i kvůli prodělané nemoci jako jedna z favoritek získala pouze jediné stříbro na patnáctikilometrové trati.

V Soči přidala osmnáctinásobná mistryně světa do sbírky další tři zlata a definitivně stvrdila svůj status olympijské legendy.

Závěr kariéry po mateřské pauze poznamenal dopingový nález po mistrovství světa 2017, kvůli kterému málem přišla o svou pátou a poslední olympiádu.

Podařilo se jí ale prokázat, že zvýšená hladina zakázané látky byla způsobena povoleným přípravkem a byla omilostněna. V Pchjongčchangu se poté rozloučila dvěma zlaty, jedním stříbrem a dvěma bronzy.

Ole Einar Björndalen (1994–2014): 14 medailí, 8-4-2

Skvělý běžec vyhrál biatlonový sprint na třech různých olympiádách, přičemž triumfy z Nagana a Soči od sebe dělilo šestnáct let.

Tu nejzářivější stopu ale nechal Ole Einar Björndalen za sebou v areálu Soldier Hollow. Na olympijských hrách 2002 vyhrál všechny tři individuální závody i štafetu.

Svou excelentní formu navíc stvrdil pátým místem na třicetikilometrové trati mezi běžci specialisty, kdy jej od senzační medaile dělily necelé dvě sekundy.

Při rozlučce v Soči se stal ve 40 letech a 12 dnech nejstarším vítězem individuální disciplíny v historii, přispěl i k vítězství ve smíšené štafetě a po diskvalifikaci Rusů získal zpětně ještě štafetový bronz.

Ireen Wüstová (2006–2022): 13 medailí, 6-5-2

Všestranná rychlobruslařka zářila hlavně na středních tratích, kompletní sbírku medailí ale má i ze stíhacího závodu. Na nejoblíbenější patnáctistovce získala Ireen Wüstová cenný kov na všech olympiádách, kterých se účastnila.

Díky triumfu na trojce v Turíně 2006 byla v 19 letech nejmladší nizozemskou olympijskou vítězkou v historii, a když v Pekingu 2022 vyhrála trať 1500 metrů, stala se první ženou, která získala zlato na pěti Hrách za sebou.

Medailově nejzářivější olympiádu prožila v Soči 2014, kde vybojovala dvě zlaté a tři stříbrné a agentura Reuters ji zvolila sportovkyní roku. Svou bohatou sbírku uzavřela nejúspěšnější nizozemská olympionička bronzem ze stíhačky v Pekingu.

Björn Dählie (1992–1998): 12 medailí, 8-4-0

Kdyby nemusel rok před olympiádou v Salt Lake City kvůli problémům s ploténkami ukončit kariéru, byl by v žebříčku téměř jistě výš. Na osm zlatých medailí stačily Björnu Dähliemu pouhé tři olympijské účasti v rozmezí šesti let.

Čistě technicky se norský sportovec 20. století zúčastnil i olympiády v Calgary 1988, tam ale nezasáhl ani do jednoho závodu. Král bílé stopy 90. let udivoval všestranností, po dvou triumfech si připsal na desítce, v 15km stíhačce i na „maratonské“ trati 50 km, zbývající dvě zlata vybojoval se štafetou.

Arianna Fontanaová (2006–2026): 11 medailí, 2-4-5

Jako jediná z pětice nejúspěšnějších zimních olympioniků historie má možnost svou medailovou sbírku ještě vylepšit. Italská hvězda short tracku Arianna Fontanaová bude útočit na domácím krátkém oválu na třetí zlato na trati 500 metrů v řadě.

Olympijskou kariéru začala už v Turíně a díky bronzu ve štafetovém závodě se v pouhých 15 letech stala nejmladší italskou medailistkou v historii. O dvě dekády později je nejúspěšnější Italkou v historii zimních Her.

V Pchjongčchangu nesla na slavnostním zahájení italskou vlajku a dočkala se na oblíbené trati na čtvrtý pokus konečně vytouženého zlata. V Pekingu pak prožila zatím nejúspěšnější olympiádu, když k obhajobě přidala dvě stříbra.

Eric Heiden (1976–80), 5 medailí, 5-0-0

Spolu se zlatým hokejovým výběrem byl jednoznačným hrdinou olympiády v Lake Placid, a to nejen pro americké publikum. Rychlobruslař Eric Heiden vyhrál na domácím ledě všech pět disciplín od 500 do 10 tisíc metrů.

Navíc v každém závodě vylepšil olympijský rekord, na nejdelší trati přidal i světový a dodnes zůstává jediným sportovcem s pěti zlatými z jedněch zimních Her. Kariéru ukončil záhy po Hrách v necelých dvaadvaceti letech a věnoval se cyklistice, na kole se zúčastnil Gira d'Italia i Tour de France.

Martina Sáblíková (2006–2026): 7 medailí, 3-2-2

Nezpochybnitelná česká zimní královna se zrodila v tom možná nejméně očekávatelném sportu. Pro zemi bez jediné umělé dráhy byla medaile z rychlobruslařského oválu v podstatě utopií, než se objevila Martina Sáblíková.

Už jako osmnáctiletá byla vlajkonoškou české výpravy v Turíně 2006. Na oblíbené „pětce“ jí tehdy cenný kov ještě těsně unikl. Na dalších čtyřech Hrách ale vždy na nejdelší trati stála na stupních vítězek. Čtyři medaile z jedné disciplíny získal v českých barvách už pouze oštěpař Jan Železný.

Specialistka na dlouhé tratě prožila vrchol kariéry o čtyři roky později ve Vancouveru, kde k triumfům na 3000 a 5000 metrů přidala i nečekaný bronz z patnáctistovky.

V Soči stříbrem z trojky zkompletovala olympijskou sbírku a po obhajobě na pětce se v tabulce nejúspěšnějších českých olympioniků zařadila za nedostižnou Věru Čáslavskou.

V Pchjongčchangu si po zklamání ze čtvrtého místa na trojce zlepšila náladu stříbrem z pětky, v Pekingu získala na nejdelší trati bronz. Příběh jednoho velkého talentu „z rybníku“ se uzavře tam, kde před dvaceti lety začal – na italském ledě.