Gymnastka Eliška Misáková byla jako jediný sportovec v dějinách olympijských her oceněna olympijskou medailí in memoriam. K osudovému, přesto téměř pozapomenutému příběhu se vrací dokument Miroslava Kačora Zlato pro Elišku. Druhý program České televize jej odvysílá 25. července ve 20:00.
27. července budou zahájeny Olympijské hry v Londýně. Do britského města se vrací po 64 letech a jedním z návštěvníků bude i Věra Růžičková. Sportovní klání bude sledovat jako divák, v roce 1948 byly pohledy diváků ale upřeny i na ni – na členku gymnastického družstva, které pro tehdejší Československo získalo vůbec první ženské zlaté medaile.
Zlato, jež si z Londýna odvážela, je pro ni dodnes spojeno nejen s radostí, ale i se smutkem. Na olympiádu odjížděla tehdy jako náhradnice, na lavičce ale sedět nezůstala – musela v družstvu nahradit svou kamarádku Elišku Misákovou, u níž v Londýně propukla dětská obrna, nemoc tehdy smrtelná.
Pro všechny československé gymnastky byl boj o medaili těžší než pro jejich soupeřky. "Byly jsme nešťastné z onemocnění Elišky, měly jsme o ni strach, pořadatelé navíc měli obavy, že jsme tam tu infekci dovlekly. Také jsme věděly, že se od nás očekává dobré umístění, protože naše ženy na poslední olympiádě v Berlíně byly druhé. Psychických tlaků na nás bylo moc, takže jsme se soustředily na soutěž a další myšlenky jsme si zakázaly. Říkaly jsme si: když my vyhrajeme, vyhraje i Eliška," vzpomíná v dokumentu Věra Růžičková. Jejich přání se ale nesplnilo – noc po vítězství gymnastek Eliška Misáková zemřela.
Dokumentaristé se s Věrou Růžičkovou vrací na místa, kde před téměř sedmdesáti lety devět dívek nastoupilo cestu za olympijským zlatem – do Brna, Prahy, Vyškova a samozřejmě také do Londýna. Vzpomínky Věry Růžičkové doplňují vzpomínky dalších dvou žijících členek tehdejšího ženského gymnastického družstva: Marie Ďurovičové-Kovářové a Miloslavy Čamkové-Misákové, sestry Elišky, a archivní záběry.