Já a hvězda? Tomeček vybojoval pro Česko první účast v Tokiu a hlásí: Musím to ustát
Na závodech pravidelně líbá svou zbraň na znamení vděku a mohl to udělat i koncem března, kdy na závěr Světového poháru v Acapulcu vybojoval pro českou sportovní střelbu první účastnické místo na olympijských hrách v Tokiu 2020. Do nich je ale ještě spousta času, Tomeček ale nechce usnout na vavřínech. "Musím to všechno ustát a dělat to jako doteď," říká.
Nikdy prý neměl cestu nalajnovanou jiným směrem. Odmala si hrál s puškami, střelbě se na výkonnostní úrovni věnoval i jeho otec. "Základy, co mám, mi dal on. Sny se pak potkaly a věnoval jsem se střelbě. Začal jsem na loveckých, ve třinácti jsem přišel do Brna, tam mě zkusili a už jsem tam zůstal."
Střih. Po 14 letech se nyní sedmadvacetiletý brokař dostal v Acapulcu na stupně vítězů v elitním seriálu SP poprvé v kariéře. Jeho dosavadním maximem byla šestá příčka. "Bylo to super, nicméně cesta na závodě byla strašně trnitá. Šel jsem pro výsledek 124, který jsem měl i loni, ale v poslední položce mi uletěly dva terče rovnou na začátku. Naštěstí se to ale ve mně nezlomilo. Došel jsem to aspoň na 123 bodů, trenér už říkal, že to bohužel uteklo," vzpomíná Tomeček.
Už si balil zbraň, když za ním přišel jeden z dánských trenérů. "A ten říkal, že možná bude rozstřel. A on byl. Tak jsem si to zase složil zpátky a šli jsme. Chtěl jsem si střílet to svoje, postupně lidé vypadávali, až jsem tam zbyl s Gabrielem Rossettim. Ve finále se mi povedlo vypnout hlavu, střílel jsem si to svoje a vypadl jsem kvůli jedné chybě," dodává.
První tak skončil Američan Vincent Hancock, druhý právě Ital Rossetti a pro Tomečka z toho nakonec byl bronz. "Mexiko je straně těžká střelnice. Když jsem tam byl naposledy, střelil jsem asi 113, což byl dlouho můj nejhorší výsledek v zahraničí. Mexiko bych nejel, kdyby mi někdo dal na výběr. Ale potkalo se to a jsem strašně rád a Mexiko mám momentálně moc oblíbené," říká Tomeček s úsměvem.
Je to pro něj už druhá velká seniorská medaile. Tu první získal v roce 2011 na mistrovství Evropy. Shodou okolností také bronz. "Je to strašně dlouho. Byly roky, kdy se mi moc nedařilo, spoustu věcí jsem změnil a jsem rád za roky, co byly. Psychicky mě to posunulo dál. Byla léta, kdy jsem chtěl i skončit," přiznává.
"Je to strašný nápor na psychiku, kdy člověk spadne z nějakého pomyslného levelu dolů a musí si tu cestu vybojovat zpátky. Teď si to snažím víc užívat, dělat sport proto, že ho mám rád. Užívat si střílení, ne závodit," doplňuje Tomeček.
Po Londýně 2012, kde skončil na 19. příčce, tak před ním stojí další olympijská výzva. "Člověk může vybojovat jen jedno místo. Pořád je to místo pro Českou republiku. Pokud by se něco stalo, mohl by jet někdo jiný, ale ve většině případů se ctí to, že kdo to vystřílel, ten jede."
Nyní má před sebou hlavně náročnou přípravu. "Bude moc dlouhá," ví Tomeček. "Jak po stránce fyzičky, tak i regenerace. Teď si to ještě tak nepřipouštím, je spousta času a výkonnost rok v kuse se udržet nedá. Musím rozbíjet terče jedno stanoviště po druhém, protože to fungovalo. Nepřipouštět si do hlavy zbytečné věci, nebrat to, jako že jsem nějaká hvězda, což stejně není pravda," dodává skromně.
