Londýn - Sir Stirling Moss je považován za největšího automobilového závodníka britské historie. Vítěz šestnácti Velkých cen na mistrovství světa závodil s čímkoliv a na samém limitu se pohyboval snad i po cestě na nákup. A není divu 17. září 1929 se v Londýně narodil do rodiny, jež měla závodění v krvi. Stirlingův otec Alfred dosáhl největšího úspěchu v roce 1924, kdy se s fordem umístil ve druhé desítce absolutního pořadí v závodě na 500 mil na okruhu v Indianapolis. Jeho syna zajímaly automobily už od malinka, a jakmile to jen trochu šlo, hrnul se za volant. V 17 letech přesvědčil otce, aby mu půjčil peníze a zakoupil si jeden z vůbec prvních vyrobených exemplářů britského vozu Cooper. Okamžitě začal závodit. A také vyhrával.
Nejprve se prosazoval v závodech do vrchu, posléze přešel na okruhy. Formuli 3 zakrátko vyhrál, a tak pokračoval do formule 2. V té době bylo běžné, že pilot během jednoho víkendu klidně vystřídal několik strojů v různých typech závodů a ani Mossovi nečinilo přesedání potíže. Nadmíru úspěšně si vyzkoušel také automobilové soutěže. Na Rallye Monte Carlo 1952 si půjčil Talbot Sunbeam a v cíli nestačil na jedinou posádku. Sám Moss tvrdí, že se v kariéře s 84 různými vozy zúčastnil 529 závodů, z toho ve 212 zvítězil. Během roku zvládal i 62 soutěží. Oficiální statistika mu jich přiznává 497, z toho 194 vítězných. I přes ohromující čtyřicetiprocentní úspěšnost vítězství ale určuje jeho kariéru spíše stříbrný stupínek.
Asi už navždy bude považován za korunního prince Formule 1, ve které se objevoval v letech 1951 až 1961. V prvních sezonách jezdil se slabými vozy britského původu. Potom se s gustem zhostil šance prohánět špičkové mercedesy, maserati, vanwally, coopery a lotusy. Vyhrál 16 ze 66 Velkých cen, do kterých odstartoval, přesto se mistrem nikdy nestal. Čtyřikrát byl celkově druhý (1955-58) a třikrát třetí (1959-61).
V prvních třech vydařených sezonách kryl záda svému příteli a rádci Juanu Manueli Fangiovi. Nejblíže titulu byl v roce 1958. O jediný bod jej obral krajan Mike Hawthorn, Mossovi nepomohla ani čtyři dílčí vítězství z deseti klání. Jiskra naděje svitla v úplně posledním závodě, který Moss také vyhrál. Hawthorn dostal hodiny, a než se na trati otočil, jel nějaký čas v protisměru. Za to mu hrozila penalizace, která by jej o titul připravila. Jenže se za něj postavil právě Moss a penalizace vůbec nebyla udělena.
Triumfy, havárie i síň slávy
Jednoho z nejslavnějších a zároveň nejtěžších triumfů dosáhl Moss v roce 1955 při Mille Miglia, závodě vedoucím napříč Itálií. Vedle sebe do Mercedesu 300 SLR posadil novináře Davida Jenkinsona, který měl za úkol pomáhat s navigací. Výsledkem byl vedle vítězství neuvěřitelný výkon - 1597 kilometrů dlouhou trasu na otevřených silnicích různé kvality urazili za deset hodin, sedm minut a 48 vteřin, tedy průměrnou rychlostí téměř 158 kilometrů za hodinu. Žák zde navíc dokonale zaskočil učitele, druhý Fangio dorazil do cíle v čase o 30 minut pomalejším. Mossovi se dařilo vítězit také v náročných podmínkách tisícikilometrového maratonu na okruhu v Nürburgringu.
Konec závodní kariéry přišel nečekaně. Na tradičním velikonočním klání v britském Goodwoodu těžce čelně havaroval a utrpěl zranění hlavy. Byl v bezvědomí a na čas mu ochrnula levá polovina těla. Sice se léčil dlouho, ale ne dostatečně. Návrat uspěchal a po čase musel skončit nadobro. Na Goodwood ale nezanevřel a dodnes se tam aktivně účastní vyhlášeného Festivalu rychlosti. Vždyť vyhrál i úplně první závod, který se na tamním okruhu konal. V roce 1948 coby osmnáctiletý začátečník s cooperem opanoval kategorii do 500 ccm.
Moss byl v roce 1990 uveden do síně slávy světového motorsportu a o deset let později byl pasován na rytíře. Do síně slávy jej mohla klidně doprovodit mladší sestra Pat, nejlepší evropská jezdkyně rallye v období 1958 až 1965 a žena, kterou na trati dokázal porazit jen málokterý muž. Později se vdala za jiného velkého závodníka minulosti Erika Carlssona.