Nic není rozhodnuté, nemůžeme jet defenzivně, hodnotí dosavadní průběh Dakaru Macík
Úvodní část letošního Dakaru má za sebou Martin Macík, který je v čele průběžného pořadí mezi kamiony před Alešem Lopraisem. Do druhé poloviny letošního ročníku slavné rallye však rozhodně neplánuje defenzivní jízdu či taktizování. "Nemůžeme jet defenzivně, pořadí se může kdykoliv otočit. Pojedeme si to svoje, co umíme a na co má Čenda," hodnotil dosavadní průběh Macík, který takto pojmenoval svůj kamion.
"S jakou taktikou do druhé části půjdeme? Prostě máme před sebou ještě půlku Dakaru. Nemůžeme k tomu přistoupit defenzivně," řekl Macík. "Kde bude potřeba zpomalit, zpomalíme, a kde bude potřeba letět, poletíme. Nemůžeme si říkat, že máme obrovský náskok. Podívejte se na to, co bylo před Empty Quarter (poušť Rub al-Chálí), kdy jsme měli ztrátu 40 minut, a teď je to obráceně," podotkl člen týmu MM Technology.
Výsledkově je Macík s první částí soutěže maximálně spokojený. "I když to nebylo každý den tak růžové, jak by si člověk představoval. Možná je to ale i ten důvod, proč je Dakar tak těžký. Za mě je to od prvního dne opravdu nejtěžší Dakar v Saúdské Arábii. Spousta kilometrů, fakt náročný terén, který se střídá a jede se v obrovské rychlosti. Samozřejmě všichni plánovali, jak se na začátku budou šetřit, ale vůbec. Letí se v maximální rychlosti," řekl Macík. Jako realitu, která k soutěži patří, bere i několik defektů a patnáctiminutovou penalizaci za neprojetí kontrolního bodu.
Druhý muž loňského pořadí si pochvaluje úpravy, které po předešlém ročníku tým na kamionu udělal. "Kluci s Čendou udělali v minulém roce hodně práce. Ač to byly detaily, tak jsem spokojený. I kvůli tomu jsme tam, kde jsme. Druhá půlka ale může všechno změnit. Nechme se překvapit."
Největší zkouškou pro závodníky zatím byla dvoudenní etapa v poušti Rub al-Chálí, kdy si museli poradit bez pomoci mechaniků a v dunách i nocovali. "To se snad ani nedá popsat slovy. Je to něco, co musíte zažít, aby to člověk dokázal pochopit. Je to obrovské dunoviště, kdy pokaždé sjedete na šot, což jsou vyschlá jezera, a pak letíte 120, 130 a auto se permanentně boří. Spotřeba je přes 200 litrů na sto kilometrů a najednou navigátor zahlásí: za dva kilometry pojedeme nahoru do trojkových dun. Vy se vydáte nahoru a musíte tam v obrovské rychlosti vyskákat a doufáte, že to vyjde," popisoval Macík etapu ve čtvrté největší poušti na světě. Posádky si musí dávat pozor i na defekty, hlídat si spotřebu a neustále hledat cestu.
Nocování v poušti
Velkým zážitkem pro účastníky bylo nocování v poušti. "Bylo to krásné. Bylo nás tam asi 30 posádek, dostali jsme stany od pořadatele, my jsme měli svoje karimatky a spacáky. Dostali jsme balíček s jídlem, i když my jsme s sebou měli svoji gulášovku. Užili jsme si to. I proto, že s technikou nic nebylo," řekl Macík. "A lehnout jsme si šli v půl deváté, což se nám normálně nepoštěstí ani doma, protože máme děti," pousmál se.
Výsledky dvoudenní etapy řádně zamíchaly pořadím kamionů. Drtivá většina posádek si s náročnou tratí nedokázala poradit. "Jestli to bylo až za hranou? Blbě se mi to soudí, protože jsem jel jako první kamion. To má svoje výhody i nevýhody. Nevíte, jestli to projedete, zda tam není moc velký náklon a podobně. Bylo to relativně vabank. Bylo tam reálně 25 výjezdů, které byly opravdu náročné. Kdybych neměl svoje auto, svoji posádku a zkušenosti, které jsem za léta nasbíral, tak to nepřelezeme," uvedl Macík. Svoji roli hrála i skutečnost, že řada posádek už před Dakarem nejezdí trénovat do dun.
Hodnotit, zda organizátoři nepřecenili síly závodníků, nechtěl i proto, že neví, jakou cestu si v dunách kdo zvolil. "Vy přejedete jednu dunu a ostatní se na ní zakopou a vy nevíte proč. Pro nás to za hranou nebylo. Letěli jsme od začátku do konce. Takhle dojely jen tři kamiony," dodal Macík.
