Jako když celý den děláte dřepy a kliky. Před Dakarem jsem i cíleně málo spala, vzpomíná Roučková
Dakarská rallye je pro všechny účastníky velmi fyzicky i psychicky náročná. Dvakrát to poznala i první Češka, která slavný závod absolvovala. Olga Roučková v Dakarských ozvěnách vzpomínala na strasti i krásy svých dvou startů v Jižní Americe.
Na Dakaru už byla dvakrát, jednou s čtyřkolkou a podruhé s buggynou. "Kategorie čtyřkolek mi je pořád nejbližší," přiznává Olga Roučková. "Byl to můj první Dakar, zažila jsem tam nejhorší i nejkrásnější chvíle. I když to v buggyně bylo lehčí a zábavnější, protože jsme tam byli dva, tak nejraději vzpomínám na první Dakar," pokračuje.
"Byla to strašná dřina, strašná řehole. To si ani neumíte představit. Jednoho dne jsem si řekla, že pojedu na Dakar. Připravovala jsem se. Ale dokud tam nejste, tak si nedokážete představit, jak strašně těžké a náročné je to vůbec absolvovat," vzpomíná na strasti, které zažívala během svých účastí v Jižní Americe.
Stala se tak první českou závodnicí, která slavnou Dakarskou rallye dokončila. Strašně mě to baví za řidítky, protože tam jsem já sama a já odpovídám za to, když se něco stane," naznačuje, co se jí na závodu za řidítky čtyřkolky tak zalíbilo. Přitom jde o jednu z nejnáročnějších kategorií, které v programu slavného závodu najdeme.
O to více to platí o ženách, kterých je ve startovním poli stále spíše jako šafránu. "Nás závodnic je tam opravdu málo, takže jsme ty princezny. Starají se o nás a hodně nám pomáhají, a to jak závodníci, tak týmy. Myslím, že je to dobré zpestření i pro ty závodníky, že tam jsme," myslí si Roučková.
Přitom se rozhodně nedá říci, že by Roučková a další ženy byly v závodě "jen na ozdobu". "Na Dakar trénuju celý rok, a než jsem jela první Dakar, tak jsem třeba cíleně málo spala. Naložila jsem si tolik práce a přípravy, aby na to tělo bylo připravené. Přitom miluju spaní, a když nespím aspoň osm hodin, tak jsem hodně nevrlá," popisuje svou tvrdou přípravu.
"Celé tělo tam trpí. Představte si, že celý den děláte dřepy a kliky, opravdu do toho bušíte. Takže příprava je nutná," pokračuje a dává tak i odpověď těm, kteří motosport nepovažují za fyzicky náročné sportovní odvětví. Možná ještě více je pak Dakar náročný pro ty, kteří paradoxně startují vzadu – a musí bojovat s tratí rozbitou od ostatních závodníků.
"Pomalejší jízda znamená, že jste vzadu. A z toho zadního pole se musíte prokousávat dopředu, ale tu trať máte strašně rozbitou. Lepší je trochu držet plyn a být aspoň uprostřed než vzadu, protože to přináší nepříjemnosti jako zapadávání nebo pozdní příjezdy do depa a málo spánku," míní Roučková.
