Oblíbené Brno je tady a Kornfeil obhajuje třetí místo. Chci to ještě vylepšit a vyhrát, hlásí

Vzpomínáte často na brněnský výsledek?

Samozřejmě, myslím na něj, kudy chodím. Závod si přesně vybavuju. Co a v jakém kole jsem dělal. Když zavřu oči, jako by kvalifikační kolo bylo přede mnou (loni Kornfeil vyhrál kvalifikaci - pozn. red.). Hodně jsem si v posledním týdnu promítal ideální kola, jak je chci zajet. Budu se snažit v paddocku kluky motivovat. Musíme být nastartovaní. Už v pátek je potřeba, abychom jeli dobře. Jakmile nejedete na maximum od prvního ranního tréninku v pátek, rozjetý vlak už nedoženete.

Máte talisman připomínající loňský úspěch?

Vlastně narození sestřiné dcery, v neděli bude mít rok. Jinak mám mraky vzpomínek. Ale nějaký talisman s sebou na motorce nevozím. Narozeniny malé mi to vždy připomenou.

Laťku jste si nasadil vysoko. Je to svazující, nebo motivující?

Svazující vůbec ne. Naopak chci výsledek pokořit. Netajím, že chci v Brně vyhrát. Letos jsem zase dokázal zajet pódium a myslím si, že všichni máme v hlavě, že to jde a dokážu s klukama v pohodě jezdit. I na Sachsenringu jsem závod kontroloval od prvního do dvacátého kola. Musel jsem ale v podstatě schválně brzdit, abych nepředjel prvního Ramíreze. Z týmu jsem měl nařízené, že guma nevydrží.

Ještě před německou Grand Prix jste získal třetí místo v Assenu. Přišel tam zlom, že se nyní cítíte lépe?

V Nizozemsku to bylo klíčové. Techniku máme pořád stejnou, šlo o to sednout si lidmi v týmu, hlavně se šéfmechanikem. Chtěl mě měnit, jenže i lidé zvenčí mu říkali, že jezdce musí brát takového, jaký je. Já se ho také nesnažím měnit. Vyříkali jsme si to mezi čtyřma očima a hodně to pomohlo.

Takže nepříjemný, ale nezbytný krok...

Přesně tak. U sportovce na této úrovni nejde jen o fyzičku, ale i psychiku. Spolupracuji s různými fyzioterapeuty a vím, jak na určité věci. Jen jsem čekal na pravý moment. Myslel jsem si, že situaci vyřeší majitel týmu, který se do toho pustil, ale nic se nezměnilo. Ani v Mugellu, ani v Barceloně. Do Assenu jsem jel s tím, že tam přijde možnost.

Pomohl vám ke zlepšeným výsledkům i bývalý mistr světa v tehdejší kubatuře do 125 ccm Maďar Gábor Talmácsi?

Těžká otázka, na kterou neznám odpověď. Možná potřebuju ještě víc času, abych to nějak vstřebal. Určitě jsou jeho rady přínosem, ne na škodu. Ale jde spíš o koučink mimo závodní okruh. O různé pohledy na věc. Neříká mi, tady máš špatnou stopu, blbě řadíš, nebo brzdíš pozdě. Je spíš překvapený, jak to dávám a jak vyrovnaná kola dokážu zajíždět.

Prvních osm podniků v třídě Moto3 ovládlo osm různých závodníků. Překvapuje vás až taková vyrovnanost?

Ne, protože dnes je to tak, že prvních patnáct jezdců opravdu může jet o pódium. O první místo už je to složitější, protože někdy k tomu potřebujete i štěstí. Ale i kluk, který zaujímá v pořadí patnáctou příčku, může na konci sezony bez problému skončit v top trojce. 

Půjde tedy o souboj do posledního závodu a nikdo se podle vás neutrhne jako v jiných třídách?

Pokud Lorenzo Dalla Porta nevyhraje teď třeba tři nebo čtyři závody v řadě, tak si myslím, že to určitě tak bude. Arón Canet není natolik psychicky silný, aby ustál nějaký nátlak. Nedokáže si vybudovat náskok. Viděli jsme to v posledních dvou závodech, jak se mu strašně těžce jezdí. Rozhodně ve startovním poli není nikdo takový jako byl loni Jorge Martin, nebo Marco Bezzecchi, kteří se umísťovali pravidelně nahoře.

Jak jste strávil měsíční pauzu mezi závody?

Rád vždycky sednu do auta a jedu na Jadran. Jsem zastánce toho, že je to stejně nejkrásnější moře, pokud vyrazíte na tamní ostrovy, kterých je tam přes tisíc. Za rok jsem dost nalítaný a nacestovaný, takže strašně rád jen sednu do auta nebo na kolo. Na Jadran jsme teď jeli tři kamarádi. Vzal jsem tři jetsurfy, tři paddleboardy a jachtu a vyrazili jsme na desetidenní výlet. (úsměv)

Potřeboval jste také ve volnu ještě doléčit klíční kost, kterou jste si v dubnu zlomil?

To už je za námi. Do Jerezu jsem byl v pořádku a dokonce jel o pódium. Grand Prix Španělska byla nějakých třináct dní po té v Americe, kde se mi to stalo. Byl to zázrak, jak rychle se mi klíční kost zahojila. Dělal jsem pro to maximum. Chodil jsem do nemocnice na lymfodrenáže. Mazal jsem si to a nasoukal do sebe strašně moc prášků. Za týden jsem spolykal půl kila pilulek. Denně jsem jedl 56 kapsulí, dostal jsem do sebe hodně železa a vápníku.

Pokročila jednání ohledně angažmá pro přístí sezonu?

Zatím nic jasného nemám. Nemůžu v podstatě nic říct, protože není nic uchopitelného. Ale určitě jednám o třídě Moto2, nechci už Moto3, opravdu ne. Jsem v ní deset sezon. Motivaci sice pořád mám, ale potřebuju nové prostředí, jinou větší motorku a ne tento stereotyp.