Motocyklová rodina znovu pohromadě. Naposledy?
V létě roku 1965 se na staré přírodní trati roztočila kola rychlých motocyklů v rámci světového šampionátu poprvé. O půl století později se moderní Masarykův okruh u Brna připravuje na oslavu "padesátky". Padesáti let od prvního závodu, nikoliv co do počtu jednotlivých ročníků. Kulatiny však můžou být i sladkohořkou derniérou vzhledem k tomu, že nad budoucností Velké ceny České republiky visí Damoklův meč mnohem výhružněji, něž kdy jindy.
A tak fanoušci nelenili, a již během tréninků lovili obrázky či autogramy hvězd, které v horším případě na vlastní oči příští léto neuvidí. V tom lepším si jen rozšíří sbírku nevšedních zážitků. Svět MotoGP je totiž specifický. A na každý pád jiný, než před padesáti lety.
Tehdy ujel všem soupeřům Phil Read, legendární majitel vůbec prvního vavřínového věnce za vítězství na původním brněnském okruhu. Šestasedmdesátiletý Brit přijel v rámci oslav vzpomínat, jak se v jeho éře bojovalo v nebezpečnějších, a přitom romantičtějších kulisách. Ačkoliv smrt číhala v každé zatáčce, kde pád ztlumily před stromy a hlubokými příkopy jen balíky ze suché slámy, jezdci, i když si šli za řídítky po krku, uměli držet partu.
A po závodě nadešel čas jejich družby. Velcí rivalové se společně najedli, napili, a dokonce zašli veřejně, nikoliv v utajení, za děvčaty. Návdavkem k tomu jezdil Read s Italem Giacomo Agostinim, další nezapomenutelnou veličinou, do Prahy na speciální večírky, probíhající na hausbótu českého motocyklového závodníka Františka Šťastného! Zní to jako pohádka? Ano, ale o dobře fungující motocyklové rodině.
Moderní seriál, nesoucí přídomek MotoGP, už není tak přátelský. Přispívá k tomu sám promotér, stále navyšující všelijaká restriktivní omezení. I největší hvězdy si udržují odstup. Mezi sebou i vůči veřejnosti. Patrné je to možná symbolicky na pojízdných příbytcích, zaparkovaných na konci brněnského paddocku. Obytný karavan Valentina Rossiho, před nímž se tradičně rojí největší houf lovců autogramů (těch, co mají do zmíněných končin akreditační oprávnění nebo nejdražší vstupenku), připomíná v "rozloženém" stavu obrněný transportér.
Představa, že si večer po tréninku nebo po závodech zajde na kus řeči do vedlejšího nedobytného "monstra", v němž odpočívá Jorge Lorenzo, nebo ještě dál, ke konkurentům od Hondy, za Marquezem či Pedrosou, a společně si mezi karavany rozdělají ohýnek, opečou kus masa a dají pivo, je vskutku absurdní.
Ostatně také vstřícnost současných šampionů vůči sportovní veřejnosti je vrtkavá a hodně záleží na aktuálním rozpoložení, na výsledcích jednotlivých závodníků. Proto Španěl Lorenzo už druhým rokem natěšené sběratele autogramů zanedbává a pravidelně jim ujíždí na skútru. Ani Valentino Rossi zatím davy fanoušků příliš nepotěšil. Spíš symbolicky. To španělský dravec Marc Márquez, ačkoliv před koncem druhé tréninkové jízdy sklouzl mimo trať, jen co se otřepal z pádu a vysvětlil si problém s mechaniky, rozdal hrst podpisů a zapózoval směrem k objektivům ve společnosti několika fanynek.
Další mají možnost zkusit štěstí až do neděle. A pak? Kdo ví. Podle posledních informací už trpělivost Dorny, promotéra šampionátu, dosáhla kritické hranice. Neustálá, přitom nikam nevedoucí jednání s tuzemskými politiky o osudu Velké ceny České republiky, a zejména o nesplaceném dluhu za její pořádání, ji přestala bavit. Zázraky se dějí. Budou se ale dít na okruhu u Brna i za rok?
