Mlha, vítr v horách i úmrtí. Portugalská Šestidenní byla divoká. Bál jsem se, přiznal Markvart

"Jsem spokojený, předvedl jsem, co jsem mohl, a klukům pomohl k dobrému pátému místu. Pády ale mohly být velké. Jsem rád, že nepřišly a můžu tady v klidu sedět," oddechl si Markvart v pořadu Svět motorů.

"Jde o velký úspěch. Vzhledem k sezoně, v níž jsme měli minimální možnost kontaktu se špičkou. Na mistrovství světa jel jen Patrik a Jirka Hádek. V Portugalsku startovali třeba Antoine Meo nebo Victor Guerrero, kteří jezdí špičku mistrovství světa," ocenil výsledek manažer KBS Team Unhošť Ladislav Krupička.

Co trápilo závodníky v průběhu šesti náročných závodních dní? Nejdříve je prověřily testy v prvních dvou dnech, především písčité. "Jelo se ze začátku na plážovém písku. Dařilo se třeba jezdcům z Nizozemska a severních zemí. My jsme se trochu trápili. Povedl se nám až třetí, čtvrtý den při testech na kamenech a blátě, kdy jsme zajeli dobré časy," popsal Markvart.

Úkol pro úvod Šestidenní zněl jasně, rychle se propracovat startovním polem. "Začal jsem v hloubi pole klubových týmů. Zhruba hodinu po prestižnější kategorii profíků. Trať už byla strašně rozbitá. Na každém testu jsem předjížděl zhruba osm až deset pomalejších lidí. Bylo to nepříjemné, ale musel jsem se tím prokousat první den," popsal Markvart.

Na Šestidenní mu tým musel speciálně upravit stroj Husqvarna 350. "Motorka fungovala skvěle. Moc změn se nedělalo, spíš se ladilo pérování na písek a následně na kameny," sdělil pětadvacetiletý jezdec.

Těžší zkoušky přišly ve třetí a čtvrtý den. "Třeba i v průběhu kola v tyto dny pořadatelé navyšovali jízdní časy, přidávali patnáct minut. Závodníci jeli v horách na kamení, byl tam neskutečně studený vítr, zima a do toho pršelo. Nahoře kolem dvou tří stupňů a dole deset. Šlo o jednu z náročnějších Šestidenních," povídal Krupička, který na tomto podniku už dvakrát s klubem slavil triumf v letech 2002 a 2003, ovšem za rozdílného systému.

Portugalští pořadatelé připravili měřené testy, při nichž závodníci jeli na hraně svých možností. "Některé testy měly třeba deset minut a jelo se v nich na plný plyn - na pětku, na šestku. Kluci si to u nás nemohou vyzkoušet, protože takové velké pole nemáme," prohlásil Krupička. "Musím říct, že jsem se docela i bál. Na tomto testu se událo hodně pádů. Jezdila tam sanitka, byl potřeba i vrtulník," přidal Markvart. 

Elitnímu jezdci unhošťského týmu seděly spíš kamenité cesty ve druhé polovině soutěže. "Jsem spíš technický typ. Vyhovují mi kameny, zatáčky kolem nohy," řekl český jezdec, který jeden z testů zajel jako druhý nejrychlejší za zmíněným Francouzem Meem.

V polovině soutěže, tedy třetí den, museli pořadatelé anulovat. "Jelo se do hor, do nadmořské výšky zhruba přes tisíc metrů. Kvůli husté mlze se tam i ztráceli jezdci," vysvětlil liberecký rodák, který absolvoval závod po zranění pánve.

Náročný závod nepřežil jeden z jezdců, dostal infarkt

Pádný důvod anulace byla však situace v horské pasáži. "Stalo se to zhruba půl hodiny před námi. Stáli jsme na cestě, zhruba dvacet motorek, a nikdo nic nevěděl. Pořadatelé nás tou cestou nechtěli pustit, takže jsme to objeli po silnici. Nakonec jsme se dozvěděli, že tam nějaký závodník umřel, na infarkt. Pasáž byla fakt náročná, na vyhlášení jsme poté drželi minutu ticha," dodal Markvart, kterého už teď čeká tříměsíční zimní příprava na novou sezonu.