Malí hrdinové Dakaru. Jezdci v kategorii malé moto si musí v poušti vystačit sami
Žádný mechanik, žádný servis, jen bedna s nářadím a náhradními díly. Motocyklisté v kategorii malé moto jsou možná posledními mohykány původního smyslu dakarského putování a ostrým protikladem k luxusu továrních týmů. České trojici se zatím v Saúdské Arábii daří, Roman Krejčí s Petrem Vlčkem bojují o pódiové umístění.
"Každý den si tady sáhnete na dno sil, ale ta zábava na trati vás žene kupředu," líčí Krejčí, který si vyzkoušel legendární závod už před deseti lety.
"Pokud to mohu porovnat, tak oproti Jižní Americe je trať mnohem náročnější. Pět dní jsme tu jeli v hrozném kamení, teď zas dvě stě kilometrů jen totální písek. Ale bojuju a baví mě to," dodává Krejčí.
"Dnes se ze začátku trochu prášilo, ale ten závěr v dunách byl úžasný. Bylo to skoro jako motokros, bylo potřeba pořád skákat přes menší duny," hodnotí další z dakarských pionýrů Petr Vlček.
Oba závodí sice společně s profesionály z kategorie super production, zároveň mají i vlastní klasifikaci. A Krejčí je v závodě "beden", jak sám říká, zatím třetí, Vlček o příčku za ním.
"Díval jsem se na výsledky a podařilo se mi dva jezdce před sebou stáhnout. Je to ale opravdu drsné, 350 kilometrů těžkým terénem, navíc prakticky kolo na kolo, takový sedmihodinový country cross," přibližuje Vlček.
Jezdec je v této kategorii sám sobě servisem i mechanikem. O svůj stroj se stará sám, k dispozici má jen bednu s nářadím, kterou mu vždy po etapě pořadatel do bivaku přiveze. Na trati tak nemůže zdaleka tolik riskovat.
"Snažím se hlavně nepadat. Ve třetí etapě jsem uhýbal autu a šel jsem přes řídítka. Musel jsem udělat servis řídítek a šel spát až o půlnoci. Ale teď to funguje ještě lépe než předtím," pochvaluje si Krejčí.
"Jedu hodně na jistotu, zatím jsem neupadl, budu se snažit držet motorku i dál na dvou kolech. Je to Dakar, jedeme dvanáct dní, takže není kam pospíchat," doplňuje Vlček.
