Hlavně to nevyzevlit, přeje si Adamczyková před MS. Medaile by byla fantastická

Adamczyková, kterou mnozí sportovní fanoušci znají ještě pod dívčím jménem Samková, se na šampionát v Gruzii připravovala na dvou soustředěních. "Přijela jsem asi před jedním, dvěma dny. Bylo tam krásné sluníčko, teplo. Ještě se snažím zregenerovat v Praze a těším se," prozradila v rozhovoru pro ČT sport své pocity před přesunem do dějiště mistrovství světa.

Soustředění, která má za sebou, byla náročná. "V Česku jsme měli skútr, takže jsme jezdili skoro i dvakrát denně, bylo to hodně intenzivní," přiznala s tím, že se pracovalo hodně na technice. "V Itálii jsme se snažili jezdit hodně pohromadě, abychom jezdili ve skupinkách. Já za holkami, nebo jsem se snažila jezdit i za kluky, abych se trochu připravila na jízdu ve čtyřech," nastínila, že příprava směřovala i k týmovému závodu.

"Na Dolní Moravě jsme jezdili i s veřejností. To bylo vtipné, že jsme občas museli čekat, než dojede veřejnost do cíle, ale bylo to super," vzpomenula ještě jednou soustředění v tuzemských podmínkách.

"Měli jsme skútr, takže jsme měli dopolední fázi hodinu a půl, odpolední fázi hodinu a půl, dvě hodiny. Po tom týdnu jsem byla hodně unavená a dospávala jsem to hodně, protože pak poslední tři dny jsme měli třeba už jen jednu fázi, ale šli jsme ještě třeba do posilovny, nebo jsem šla na běžky. To bylo náročné, ale člověk se snaží, když už ty podmínky jsou, to využít na maximum," doplnila.

Předjela jsem kluka, ale to byla spíš náhoda

Na soustředění v Itálii se potkala i s několika svými soupeřkami. Přípravu zde absolvovala například Australanka Josie Baffová. "Já občas na ty holky koukám, ale nechci se tím úplně nechat ovlivňovat a spíš se soustředím sama na sebe. To je asi důležitější, abych já jezdila dobře, a pak to může být dobré celé," myslí si.

Zajezdila si ale také v mužské společnosti. Pochlubila se přitom i malým osobním úspěchem. "Jezdila jsem i s kluky. Když to bylo ráno zmrzlé, tak jeli hodně přede mnou a moc jsem je nestíhala, a když to odpoledne změklo, tak jsem je konečně dojížděla a jednou jsem i jednoho našeho kluka předjela, ale to byla spíš náhoda," přiznala.

"Ale pro mě to bylo důležité. Já se potřebovala trošku víc vyjezdit v tom, že jedu za někým a furt si zvládnu držet svoji lajnu a svoji techniku, takže to mně přišlo super," objasnila přínos tréninku s mužskými kolegy.

V Gruzii zatím nepanují příliš dobré podmínky. Počasí dělá závodníkům potíže. "Hodně tam sněží a fouká. Některé závody se překládají a odkládají. Doufám, že až tam přijedeme, tak se to zlepší," přeje si česká olympionička.

Prověří se, jak jsem v létě trénovala

Promluvila i o testování, které ji čeká. "Už jsem viděla i od skicrossařů videa částí tratí, a i proto jsme se rozhodli, že bych na ten testing kývla, protože ta trať na videích vypadá dobře, nijak děsivě, tak si myslím, že není důvod netestovat," řekla, proč se pro testování rozhodla.

"Těším se na to, pozitivum je, že budu mít o dvě jízdy navíc a dole po testování budu moct říct svůj názor na to, co je potřeba změnit a co ne. Někdy vyjdou vstříc a někdy ne, tak uvidíme," vyhlíží první jízdy a říká, že o testování je zájem spíše mezi muži. Třeba Adamczykové soupeřka Belle Brockhoffová si prý při jednom z testování dokonce utrhla křížový vaz. "Ale to asi nebylo v tu chvíli dobré rozhodnutí od trenérů," přemítá.

Adamczyková má s tratí v Gruzii už svou zkušenost. "Podle toho, co jsme viděli na videích a na nákresu, tak by trať měla být hodně podobná. Start i třičtvrtě trati jsou hodně podobné věci. Bude to stejně dlouhé a asi stejně náročné jako před těmi dvěma lety, tak se tam prověří, jak moc jsem v létě trénovala," srovnává.

Když se to nepovede, aspoň se navzájem utěšíte

Těší se také na týmový závod. "Nevím, jestli jsem úplně týmový hráč, ale je to najednou úplně jiný element, když tam jste s tím druhým člověkem. Kluci jedou první, nahoře si plácnete a oni pak na holky čekají dole v cíli a buď se vám to povede a můžete se dole radovat s tím člověkem, nebo se vám to nepovede, tak se navzájem aspoň utěšíte," popisuje atmosféru a přiznává, že ji takový závod hrozně baví.

"Ten náš sport je ale hodně individuální. I když fungujeme jako tým, sdílíme stejné tréninkové podmínky, podporujeme se navzájem v reprezentaci, ale pak při tom závodě jste tam sami za sebe, takže tohle je úplně jiný rozměr a mě to hrozně baví a mám to ráda, protože je to víc emocionální, jsou tam víc city, že fandíte tomu druhému, ale nemůžete to úplně ovlivnit. Je to společná práce, a to mě na tom baví," vysvětluje.

V Gruzii nebude pochopitelně jediným českým zástupcem. S některými z nich má ale kromě reprezentačního dresu ještě jedno společné, vrací se po zranění. "Honza Kubičík, který byl vždycky naše jednička, se taky vrací po zranění. Na olympiádě v Číně si zlomil kotník. Takže máme podobný problém, jen on chvíli počkal," připomíná, že sama právě kvůli zranění, které si přivodila nedlouho před olympiádou v Pekingu, o sportovní svátek nakonec přišla.

Budu spokojená, když to nevyzevlím

"Radek Houser se taky vrací po zranění, taky po kotníku. Ale ten měl už super výsledek před zraněním. Kuba Žerava měl tuhle sezonu stříbro z univerziády a Kryštof Chourek je první sezonu ve světovém poháru a kvalifikoval se podle mě určitě dvakrát, což je ze tří, nebo čtyř závodů hrozný úspěch," vypočítává české naděje. "Všem bych hrozně přála super výsledek."

A jak vidí rodačka z Vrchlabí vlastní šance a s čím by byla spokojená? I když se cítí dobře, je si vědoma handicapu v podobě neježdění. "Jsem v takové pozici, v jaké jsem. Pojedu tam a udělám pro to maximum. A pokud vyjde nějaká medaile, tak to bude samozřejmě fantastické, protože tuhle celou sezonu beru jako testovací," říká.

"Když budu spokojená se svým ježděním, když provedu na trati to, na co vím, že mám, a budu spokojená s tím, že jsem to nikde nevyzevlila, tak budu ráda," uzavírá a ještě se vrací i k šancím v týmech. "Myslím si, že taky nějaké šance máme, ale je pro mě hrozně těžké to odhadovat, když se vracím po zranění."