Skokan Kraft: Olympiádu v hlavě ještě nemám, ale medaili z ní chci
V minulé sezoně dosáhl úplně všeho. Startoval ve čtyřech závodech na mistrovství světa ve finském Lahti. Získal z nich čtyři medaile. Dvě zlaté ze dvou individuálních závodů. Stříbro a bronz přidal z týmových soutěží. Dominoval nejen celkovému pořadí Světového poháru, vyhrál i pohár v letech, výkonem 253,5 metru se drží světový rekord v letech. Nikdo nebyl v poslední sezoně tak úspěšný jako čtyřiadvacetiletý Rakušan Stefan Kraft. Pár dnů před startem nového ročníku Světového poháru, který začíná v pátek 17. listopadu v polské Wisle, mluvil nejen o uplynulé sezoně, ale také o olympijských hrách a snech.
Minulá sezona se vám vydařila. Stal jste dvojnásobným mistrem světa, získal další dvě medaile na MS. Vyhrál celkové pořadí Světového poháru i SP v letech, vytvořil jste nový světový rekord v letech na lyžích. Čeho si vy ceníte nejvíc?
Ano, podařilo se mi toho skutečně dost. Ale vybrat jednu věc není jednoduché. Ale nejvíc emocionální pro mě bylo celkové vítězství ve Světovém poháru. To totiž ukazuje práci po celý rok. Vždyť příprava na sezonu začíná už v dubnu a končí až v březnu následujícího roku. Takže jsme již skutečně celoroční sport. Proto je toto vítězství pro mě nejkrásnější, ale také nejcennější.
Co jste dělal po tak náročné a úspěšné sezoně? Podařilo se vám na chvíli zmizet, vypnout a odpočinout si? Nebo jste šel ze schůzky na schůzku, z besedy na besedu?
Přiznám, že po sezoně to bylo fakt hodně stresující. Spíš jsem šel ze schůzky na schůzku, přijetí střídalo přijetí. Tam by mě rádi viděli, tady bych se měl ukázat. Zažil jsem to poprvé, ale našel jsem na tom i něco pozitivního. Zažil jsem věci, ke kterým bych se zřejmě normálně nedostal, takže jsem si užil i něco zajímavého. Ale pak jsem našel také čas, abych na deset dnů vyrazil na dovolenou. Byli jsme na Maledivách, což byl můj dlouholetý sen, takže jsem si ho konečně splnil. Ale radovánky skončily už na konci dubna a pak už jsme se pustili do tréninku.
Aby se sezona vydařila tak dobře jako minulá, musí si všechno takzvaně sednout. Platí to i o materiálu. Připravujete nějaké změny nebo novinky pro právě startující sezonu?
Vlastně ani ne. S minulou sezonou jsem byl skutečně velmi spokojený. Všechno si do sebe krásně sedlo, materiál fungoval výborně. Takže žádnou revoluci nečekejte, ale je jasné, že se zaměřujeme na nějaká vylepšení, protože nemůžeme zůstat stát na místě. Posouvají se všichni, takže i my musíme držet krok.
Rakouská reprezentace zvolila před prvními skoky netradičně soustředění na Kypru. Šlo o odpočinek, druhou dovolenou?
To určitě ně. V říjnu už bývá v Rakousku a v Evropě obecně počasí, které až tak úplně nepřeje tréninkům venku, ať kvůli dešti nebo větru. Proto jsme zkusili nový model. Měl nám přinést ještě jedno. Takzvaně dobít baterie a před zimou „natankovat“ něco sluníčka. Zaměřili jsme se na pohybové aktivity, které rozvíjejí celkovou přípravu, takže jsme hráli tenis, plážový volejbal. Nevynechali jsme ani posilovnu. A přestože jsme nebyli na lyžích, vylepšovali jsme na suchu techniku.
Co následovalo po Kypru před samotným startem Světového poháru v Polsku?
Po návratu z Kypru jsme absolvovali čtyři tréninkové jednotky v nové ledově stopě na můstku v Innsbrucku, kterou nám nechal vybudovat Rakouský lyžařský svaz. Přináší nám to podobné podmínky jako v zimě, takže bychom měli být lépe připravení a rychleji jsme si zvykali při přechodu na sníh.
S čím a jak vstupujete do nového ročníku Světového poháru?
Ta přípravná fáze je vždy dost dlouhá a člověk se těší na to, až to konečně vypukne. A konečně je to tady. V Innbrucku a v Garmisch-Partenkirchenu jsme ještě absolvovali pár skoků pro pocit no a pak už směr Wisla k prvním závodům. Myslím, že se mi příprava podařila, absolvoval jsem vše, co jsme chtěli a potřebovali. Jsem zvědavý na konkurenci, hlavně na tu mezinárodní, protože v týmu vidím, jak jsou ostatní dobří.
Vrcholem nové sezony jsou olympijské hry v Jižní Koreji. Co pro vás vlastně olympiáda znamená?
Samozřejmě je to to nejvíc. Pro každého sportovce, pro každého skokana, tedy i pro mě. Při posledních olympijských hrách 2014 v Soči jsem měl smůlu, nakonec jsem na ně nejel a zůstal doma jako první náhradník. Nyní věřím, že už to v únoru 2018 klapne a mám olympiádu v Koreji nejvýš na svém seznamu. Kdo by nechtěl medaili z olympijských her? Jistě i já, to je tedy ten největší cíl, pro novou sezonu.
Už máte olympiádu v hlavě?
Ne, ne. To ještě vůbec. Vždyť sezona se teprve rozbíhá, je důležité do ní dobře vstoupit a výsledky a výkony se na olympiádu nejprve kvalifikovat.
Sezona právě začíná, budete téměř denně na můstcích a nebo na cestách k nim. Jak v průběhu sezony odpočíváte? Co je pro vás důležité?
Spánek. Doopravdy. Pokud se hodně trénuje a k tomu ještě závodí, potřebuji být odpočinutý a k tomu mi pomáhá spánek. A přestože by si někdo myslel, že nejlepší odpočívání je takzvané nicnedělání, tak já to mám trochu jinak. Prostě se potřebuji hýbat. Takže i když máme volný den, třeba bez tréninku, tak se jdu proběhnout, nebo si jdu zalyžovat. No a večer si pak užiju na gauči, nejlépe když je fotbalová Liga mistrů.
