Nikdy jsem nezkoušela podvádět, vzpomínala legendární Johaugová na dopingovou kauzu v rozhovoru pro ČT

"Byl to můj první rok ve Světovém poháru a její poslední. Kateřina Neumannová byla pro mě idol, byla v té době nejlepší," vzpomínala na své začátky v roce 2007 Johaugová.

Na začátku ledna 2008 teprve podruhé vystoupla mezi elitou a na stupně vítězek. Bylo to v Novém Městě na Moravě. "Mám to tam opravdu ráda. Tratě tam byly pro mě perfektní." Na závody v Česku ráda vzpomíná, i když…

V Liberci 2009 skončila norská štafeta žen zatím naposledy na světovém šampionátu bez medaile čtvrtá. "V norské lyžařské federaci to v té době pro ženy nebylo snadné. Marit Björgenová byla opravdu unavená a já a Marthe Kristoffersenová jsme byly mladé. Mně bylo 18, Marte 17," poznamenala Johaugová.

Mezi léty 2009 a 2011 nastal jeden z prvních zlomů v její kariéře. "Po návratu domů jsme hodně trénovaly, protože v roce 2011 bylo mistrovství světa v Holmenkollenu. A tam jsme získaly zlatou medaili. Takže to bylo skvělé," připomněla jeden z vrcholů kariéry.

"Myslím, že tehdy jsme si uvědomily, že si musíme všechny dívky navzájem pomáhat. Že nejsme soupeřky. Jsme přátelé a chceme si pomáhat. A také jsme si uvědomily, že musíme trénovat nejen na soustředěních, ale i když jsme doma," uvedla k důležitému období před domácím mistrovstvím.

Překážkám se rozhodla čelit s vervou. Kvůli strachu z výšek v roce 2011 vylezla na Mont Blanc. "Fungovalo to. Nebylo mi tam nahoře moc dobře, ale myslím, že musíš jít s kůží na trh a udělat něco, co ti tak pohodlné není, když chceš něco dokázat. Potom jsem si dokonce zalétla na paraglidu," přiznala Johaugová.

Černý podzim 2016 – dopingová kauza a dva roky k návratu

Opravdu těžká životní zkouška přišla v roce 2016. Při mimosoutěžním odběru během soustředění měla pozitivní test na steroid clostebol. Látka údajně z krému Trofodermin, který jí doporučil týmový lékař na ošetření rtů spálených od slunce. Kvůli trestu přišla o MS 2017 a OH 2018.

Na otázku, zda to bylo její nejtěžší období v kariéře, odpověděla bez váhání. "Rozhodně. A vlastně i v mém životě."

"Vím a říkám si to každý den, že se můžu na sebe podívat do zrcadla a říct, že jsem nikdy nezkoušela podvádět," prohlásila.

Motivaci neztratila. Naopak. Dočkala se podpory od blízkých i norských fanoušků a nevzdávala se. Veškerou energii vložila do tréninku, byť v osamění.

"Stále jsem věděla, že chci dělat to nejlepší. Že se jednoho dne vrátím a budu ta nejlepší. Trénovala jsem opravdu hodně. Asi 1400 hodin po dobu jednoho roku. A měla jsem za cíl, že první závod mistrovství světa, který zase pojedu, vyhraju."

Stalo se. V Seefeldu vyhrála skiatlon. "Bylo to opravdu emotivní. Ty dva roky ze mě udělaly silnější závodnici."

Bezpochyby. Po dvou letech "sportovního zatracení" nastala nejúspěšnější éra. V distančních závodech byla téměř neporazitelná. Na MS 2021 získala čtyři zlaté, o rok později na olympijských hrách 2022 tři. "Bylo to mé nejlepší období – od roku 2019 až do loňska, kdy jsem skončila. Jsem na sebe opravdu hrdá, že jsem se vrátila," řekla Johaugová.

Vytrvalkyně každým coulem

A to si ještě stihla zkusit vytrvalostní tratě na atletickém oválu. Od kvalifikace na olympiádě v Tokiu jí chybělo na trati 10 kilometrů jen osm sekund.

"Pro mě to byl v té době hlavně odpočinek od běžeckého lyžování, kterému jsem se věnovala tak dlouho. Měla jsme spoustu inspirace od jiných sportovců, abych trénovala trochu jinak. Byla by zábava jet na letní olympiádu," podotkla norská sportovkyně, která teď pošilhává ještě po půlmaratonu nebo maratonu.

Kariéru ukončila na vrcholu. "Bylo to těžké rozhodnutí. Dosáhla jsem všeho, čeho jsem dosáhnout chtěla. Říkala jsme si, jestli budu šťastnější, když získám další medaile na olympiádě nebo na mistrovství světa. A odpověď byla ne," popsala své rozhodování Johaugová.

"A když vám je 34 let, možná je čas pořídit si rodinu. Chtěla jsem být mámou a nevěděla jsem, jak dlouho to bude trvat. Bylo pěkné ukončit kariéru na vrcholu. Byla jsem nejlepší a nikdo mi to nemůže vzít," uzavřela.