Deset let od památného zlata v Turíně. Neumannová dodnes nechápe finiš závodu
Praha - Přesně před deseti lety vyhrála Kateřina Neumannová své jediné zlato z olympijských her, a to ke všemu v posledním závodě své kariéry. V cíli závodu na 30 kilometrů na olympiádě v Turíně památně slavila s dcerou Lucií. Co se ale stalo předtím v cílové rovince, kdy ve strhujícím finiši předběhla obě své soupeřky, dodnes nechápe.
Na start přitom Neumannová nenastupovala v ideálním rozpoložení. Pokoušela se o ni nemoc a necítila se v nejlepší formě, kterou vyplýtvala v úvodním skiatlonu. Tehdy po celý průběh závodu táhla startovní pole a nakonec ve finiši prohrála s Kristinou Šmigunovou a brala jen stříbro. "Někdy člověk vyhraje stříbro, ale já jsem tenkrát prohrála zlato," napsala Neumannová před dvěma lety v blogu pro ČT.
O tom, zdali toto stříbro přece jenom nemělo být zlato, se přitom dodnes vedou spory. Podle antidopingových komisařů byly vzorky Estonky Šmigunové pozitivní na doping a podezření potvrdil i estonský olympijský výbor. Jenže bývalá běžkyně dodnes o zlato nepřišla.
"To, že Šmigunová v Turíně předváděla něco ‘extra‘, nám se Standou, mým trenérem, bylo jasné už během Her. On, na rozdíl ode mě, umí tyto obavy díky mnohaleté praxi s jistotou pojmenovávat pravým jménem," popisovala Neumannová. "Do místa konání závodu přijela až den před závodem, což je velmi neobvyklé. Já jsem byla na místě už 14 dní před startem Her, většina ostatních nejméně týden. Dokonce i místo jejího tréninku bylo tajné," dodala.
Ke zklamání ze skiatlonu se navíc přidala i nezvládnutá desítka, kde Neumannová skončila zcela bez medaile. "Trošku jsme to promazali a skončila jsem až pátá," líčí dnes Neumannová. "Vše se tak upínalo ke třicítce, která neměla být mojí hlavní tratí, navíc se o mě začala pokoušet nemoc," vzpomíná.
"Poznala jsem to na sobě už den před závodem - průdušky, trochu bolení v krku. Naštěstí byl nablízku tým lékařů v čele s Pavlem Kolářem, kamarádem, který mě znal naprosto dokonale a večer před závodem opravdu kouzlil," rozplývá se ještě dnes Neumannová.
"Ještě před startem přijel asi dvě hodiny autem od hokejistů z Turína za mnou. Půl hodiny se mnou pracoval a hrozně mi pomohl, protože mi začal i tuhnout krk. Poté jsem ležela dvacet minut na lehátku včetně akupunktury, pak jsem vstala a nic mi nebylo," usmívá se Neumannová.
Do závodu šla tehdy třiatřicetiletá běžkyně na lyžích s jiným cílem než do úvodního skiatlonu, kde udávala tempo. "Říkala jsem si, že musím co nejdéle šetřit síly, počkat do závěru, jak se bude závod vyvíjet," vzpomíná.
Neumannová se po celý závod držela ve vedoucí skupince, před cílovou rovinkou se ale její soupeřky Justyna Kowalczyková a Julia Čepalovová pustily do souboje o zlato. "Před cílovou rovinkou jsem viděla, jak si to mé dvě soupeřky rozdávají o zlato, nicméně do cíle bylo ještě strašně daleko," vybavuje si.
"Přitom cílová rovinka byla velmi záludná, protože to dlouze mírně stoupalo na stadion a pak teprve přišly poslední asi dvě stovky metrů po rovině. Takže tyhle dvě si to o zlato rozdávaly už při stoupání, zatímco do cíle zbývalo ještě asi 600 metrů," říká Neumannová.
"V cílové rovince už jsem využila své techniky a síly a věděla jsem, že neprohraju, protože tomu předcházelo mé zmrtvýchvstání. Pro mě bylo nejhorších těch 150 metrů zpátky, kdy jsem se musela rozhodnout, že ještě zafinišuju a nebudu bránit bronz. To rozhodnutí bylo strašně náročné pro hlavu, která už byla unavená a těšila se do cíle," usmívá se.
"Doteď nechápu, jak se mohlo stát, že jsem šla přes obě soupeřky. Myslím, že mě tam dotlačil někdo, kdo ve sportu zařizuje spravedlnost," popsala po závodě Neumannová svůj neuvěřitelný finiš. "Je to asi druhý nejšťastnější den v mém životě po narození dcery Lucky," dodala Neumannová, která na turínských Hrách vybojovala také stříbro ve skiatlonu na dvakrát 7,5 kilometru.
Ve finiši závodu Neumannová památně slavila s dcerou Lucií. "To, že se v cíli objevila moje Lucka, je pro mě dodnes nepochopitelné, protože tyto prostory jsou uzavřené všem smrtelníkům kromě závodníků. Nebýt toho, že je to v Itálii, kde jsou pořadatelé k dětem úplně jinak naladěni, a díky tomu, že tam byla chůva Lucky a nikdo to neplánoval, tak by to nešlo. Spojil se mi nejhezčí moment sportovní kariéry s tím osobním," rozplývá se Neumannová.
Celkem Neumannová získala v kariéře šest olympijských medailí (zlato, čtyři stříbra a bronz), je také dvojnásobnou mistryní světa a na kontě má i 18 vítězství ve Světovém poháru. Úspěšnou sportovní dráhu završila rok po turínském triumfu zlatem na MS 2007 na deset kilometrů volně a stříbrem v kombinaci.
Pověst nedávno třiačtyřicetileté Neumannové ale utrpěla během jejího působení ve funkci prezidentky organizačního výboru MS 2009 v Liberci, které skončilo vysokým zadlužením.
