Ondra skončil v Praze na SP v boulderingu šestý, vítězství obhájil Korejec I To-hjon

Ondra vyřešil ve finále až poslední ze čtyř boulderů. "Spokojenost. Já jsem si to užil a jsem rád, že ten jeden top, který jsem divákům dlužil, se na posledním boulderu zadařil," řekl Ondra po finále.

Jako jediný z finalistů nevylezl první boulder. Tam jeho výkon poznamenaly problémy s ramenem, které má od červnového závodu olympijské kvalifikace v Budapešti.

"Řekněme, že kdybych měl zdravé levé rameno, tak jsem asi druhý. Na té jedničce nebylo příjemné čelit dilematu, jestli do toho mám jít naplno a riskovat, že se zraním a pár měsíců si nezalezu. Byl to ten samý krok, ve kterém se mi to před třemi měsíci stalo," vysvětloval český lezec.

"Takže jsem dal tři pokusy na půl plynu. V tom čtvrtém jsem to dal tak na devadesát procent a hned mě to rameno zabolelo. Já jsem spokojený s tím, že jsem se nezranil a že můžu na skály. Myslím, že jsem podal důstojný výkon," doplnil Ondra.

Na prvním i na druhém boulderu zapsal alespoň zónu. Na třetím, který závodníkům působil největší problémy, nezabodoval vůbec. 

Vítězný I To-hjon topoval na dvou boulderech, na zbývajících dvou zapsal vždy alespoň zónu. Cornu ke dvěma topům přidal jednu zónu, Roberts dva bouldery vyřešil a na dvou nebodoval.

Vítěz semifinále a stříbrný olympijský medailista z Paříže Soratu Anraku se nakonec musel spokojit se čtvrtým místem. Pátý skončil další Japonec Tomoa Narasaki, který v semifinále stejně jako Anraku zdolal všechny bouldery.

Ze semifinále postupoval Ondra jako šestý

Po úspěchu na prvních dvou boulderech si Ondra zkomplikoval semifinále na trojce, kde se nedostal ani do zóny. "Ta trojka mě trošku štve. Bylo to trošičku na hraně mých fyzických možností, ale myslím si, že minimálně do zóny jsem mohl dolézt. Tam mi dvakrát podsmekla noha. Asi kdybych byl v úplně topové olympijské formě, tak bych asi ten boulder vylezl," řekl český reprezentant.

K zachování šancí na postup musel nezbytně zdolat boulder číslo čtyři, který většina lezců začínala dynamickým krokem do zóny. "Na čtyřce jsem zhodnotil, že tak, jak je to myšleno, to ani nebudu zkoušet. To je věc, pro kterou jsem se nenarodil," poznamenal.

Ondra se o skok tedy ani nepokoušel a zvolil jinou strategii, kdy velký chyt oblezl. Do zóny se dostal na čtvrtý pokus. První útok na vrchol mu ještě nevyšel, ale měl čas na ještě jeden pokus a ten byl pár sekund před vypršením pětiminutového limitu úspěšný. Ondra na zaplněné Letenské pláni neskrýval nadšení.

"Ten dolez se mi vůbec od pohledu nelíbil. I jsem se bál o svoje chatrná ramena, ale naštěstí to vyšlo," oddechl si. Na průhledných chytech, kdy se musel udržet v úzké štěrbině, mu pomohlo zbavit se magnézia.

"Tyto chyty jsou specifické v tom, že když máte na rukou tu vrstvu magnézia, tak vám vůbec nedrží. Na poslední pokus jsem si plivnul na prsty, chytnul jsem ty dva bekhendy a krásně to drželo. Úplně jsem se přilepil," pochvaloval si Ondra. Na zaplněné Letenské pláni pak neskrýval nadšení.

O postup se ale musel strachovat až do konce semifinále. Z finálové pozice ho mohl odsunout Francouz Sam Avezou, jenž se však se dvěma topy v kapse na čtvrtém boulderu nedostal ani do zóny. "Myslel jsem, že šanci mám, že by to Sam mohl nevylézt," řekl Ondra. Do finále se tak dostali všichni lezci, kteří zapsali alespoň tři topy.