Petřikov vzpomíná: Judo jsem se po změně pravidel musel učit odznova. Chtěl bych u něj i zůstat
Doufal v lepší tečku, na mistrovství Evropy se ale Pavlu Petřikovovi nezadařilo. Stačilo chvilkové zaváhání a s turnajem se musel záhy rozloučit. Na co ve své kariéře český judista vzpomíná? A jak vidí svou budoucnost?
Na evropském šampionátu v Praze se nachýlila ke svému konci kariéra Pavla Petřikova. Rozlučka to v provizorních podmínkách a po vypadnutí v úvodním kole nebyla ideální. "Bylo to poslední ME. Svou budoucnost musím teď probrat se svým zaměstnavatelem, na svazu i s osobním trenérem, tedy mým tátou," hodnotí Petřikov.
"Chtěl jsem urvat alespoň pár zápasů, ale bohužel se to nepovedlo. Minutu před koncem jsem neuhlídal jeden z nástupů soupeře. Pak už jsem s tím nic nezmohl. Měl jsem slabší půlminutu, nevěděl jsem, jak se chytit. Hodil mě na wazari a já se už se pak k ničemu nedostal," líčí průběh svého vystoupení.
Šampionát kvůli pandemii probíhal v omezených podmínkách. "Celé mistrovství bylo zvláštní. Testovali nás předem i pak na hotelu, ze kterého se nikam nemohlo, jen do hotelové zahrady. Do haly jsme mohli pouze v den, kdy jsme zápasili, a jinak jsme se tam už nedostali, takže jsme ani nemohli povzbudit zbytek týmu," lituje český judista.
Rád by našel důvod celkového neúspěchu českého týmu, ale příčiny se nehledají snadno. "Těžko hodnotit. Příprava nebyla pro nikoho ideální. Naštěstí se nám zezdola tlačí mladí junioři, pro které to byla zkušenost k nezaplacení. Škoda Lukáše Krpálka, který prohrál boj o bronz, i když i páté místo je skvělé. Od něj ale každý čeká medaili," říká.
Když má hodnotit svou kariéru, vrací se především o osm let zpátky. "Tento rok byl jeden z mých nejtěžších. O jedno místo jsem se nedostal na olympiádu a změnila se pravidla, kde byly zakázany útoky pod pás, což byla moje doména. Judo jsem se trochu musel naučit od začátku. Trvalo to několik měsíců, možná let," vzpomíná Petřikov a dodává: "U juda chci zůstat. Pevně věřím, že mám co předat."
