Zlín na třetí pokus dosáhl na vrchol, Slavii uškodila finálová změna prostředí

Valaši prožili během jediného roku takřka neuvěřitelný přerod. Z týmu, který předchozí sezonu skončil v extralize předposlední, se stal šampion. Po pěti letech, kdy se u týmu střídali místní patrioti Antonín Stavjaňa a Zdeněk Venera, se na zlínskou lavičku postavil rázný Slovák Ernest Bokroš a jeho účelný defenzivní hokej Berany výsledkově pozvedl.

Bokroš si s sebou navíc přivedl zkušeného krajana Igora Murína, který s Martinem Altrichterem vytvořil nejvyrovnanější brankářskou dvojici v extralize. A Zlínu rovněž výrazně pomohl návrat dvou zkušených odchovanců, Radima Tesaříka z Vítkovic a zejména Petra Lešky ze Sparty. V základní části skončili Berani druzí za suverénními Pardubicemi.

Nešťastný tah Málkem

Naopak pro Pražany to byla hodně turbulentní sezona. Úvodní mistrovskou kocovinu se sice povedlo do Vánoc vyléčit, ovšem pak se manažer i trenér v jedné osobě Vladimír Růžička odhodlal k riskantní výměně. Hrdinu předchozího play-off Romana Málka poslal do Plzně, opačným směrem putovali brankář Zdeněk Šmíd a Aleš Krátoška, který ve Slavii už hostoval v předchozí sezoně.

Záhy se ukázalo, že tento tah Růžičkovi vůbec nevyšel. Šmíd kvůli zranění třísel odchytal jen pět zápasů, a tak slávisté museli angažovat navíc Petra Fraňka z Karlových Varů. Ani ten nebyl zdravotně úplně fit, takže jedničkou byl většinou původní Málkův náhradník Petr Hronek. Franěk se dal dohromady až na play-off, kde sice pustil několik laciných gólů, přesto dovedl Pražany do finále.

Čtvrtfinále play-off patřilo v sezoně 2003/2004 k těm nejdramatičtějším v historii. Pouze Sparta nepotřebovala k postupu sedmizápasový maraton, sérii s Vítkovicemi rozhodla "už" v 6. duelu. Zlín přešel přes Třinec zásluhou výhry 2:0 v rozhodujícím utkání a v semifinále následně v pěti zápasech vyřadil Plzeň, nečekaného přemožitele vítěze základní části z Pardubic.

To slávisté museli v obou sériích odvracet mečbol soupeře. Se Znojmem prohrávali 2:3 na zápasy a v semifinálovém derby dokonce 1:3. Orly udolali v nájezdech sedmého zápasu zásluhou Jakuba Klepiše, proti Spartě jim ale tato disciplína naopak nešla a dvakrát doma v rozstřelu prohráli. Vyrovnanou (hned čtyřikrát se muselo prodlužovat) a tradičně vypjatou sérii rozhodla Slavia výhrou 3:0 ve Sportovní hale a znovu postoupila do boje o titul.

Když doma není doma a zeď jménem Altrichter

Na to, aby výrazněji vzdorovali rozjetému a motivovanému Zlínu, už ale neměli červenobílí dostatek fyzických ani psychických sil. A také jim chybělo lepší domácí prostředí. Po dvou prodlouženích se série za stavu 1:1 stěhovala do Prahy. Nikoliv ovšem do Edenu, ale do Sazka Areny, která byla postavena kvůli blížícímu se mistrovství světa.

A slávisté oba zápasy těsně prohráli. Zlín měl k dispozici první domácí mečbol, a ten před beznadějně vyprodaným hledištěm na stadionu Luďka Čajky bezpečně proměnil. Berani si tak k 75. výročí založení klubu nadělili jako dárek vytoužený titul.

Hlavním hrdinou finálové série se vedle Lešky s Jaroslavem Balaštíkem (oba shodně v play-off 9+9) stal původní gólmanský náhradník Altrichter. Ten vystřídal Murína po první třetině druhého utkání za stavu 0:2, v zápase už neinkasoval a přispěl k obratu na 3:2. A v dalších třech zápasech dostal dohromady pouze dvě branky. Přitom to byl právě Altrichter, který o deset let dříve vychytal Pražanům extraligu.