Židlický o obraně: Hodně jsme spolu mluvili. Chtěl jsem, aby byli v klidu a hokej si užívali

Židlický měl k dispozici velké talenty v čele s Davidem Jiříčkem, Stanislavem Svozilem či Davidem Špačkem, ale i přesto bylo překvapením, jak si obranná vozba české dvacítky vedla v konfrontaci s nejlepšími týmy světa. A jak obrovský pokrok udělalo mužstvo od srpnového MS v Edmontonu, kde skončili Češi čtvrtí.

"Nebudu mluvit o jednotlivcích, ale o obraně jako o celku. Už od léta jsem věděl, že ti kluci jsou vážně šikovní. Začali se navíc strašně zlepšovat. Už teď po těch pár měsících jsem jim říkal, jak se jim zlepšuje střela a podobně. Dozrávají, jsou v tom nejlepším věku. A práce s nimi? Bral jsem to tak, jak kdybych byl jejich spoluhráč. Ten přístup, aby jim člověk dal klid a cítili se dobře," řekl dnes po příletu Židlický v rozhovoru s novináři.

Podařilo se. Hráče a jejich přístup si nemohl vynachválit. "Ti kluci byli fakt parádní. Šli si pro to, chtěli se mnou mluvit... To beru jako důležité, že se mnou chtěli mluvit a chtěli tu radu. Ten vztah byl opravdu spíš jako se spoluhráčem, perfektní. Vím dobře, jak to chodí. Když trenér něco řekne hráči, ten mu to sice odkývá - to asi všude všichni, ale pak je důležitá ta další reakce," vysvětlil pětačtyřicetiletý Židlický.

"Sám jsem si jako hráč šel svou cestou. Já měl svůj svět, byl jsem trošičku jiný. A nerad bych se vracel k tomu, zda jsem trenéry vnímal, nebo jen kýval," smál se Židlický. "Tady jsem si ale všímal, že kluci to vzali za své a věřili tomu, protože pak to dělali i na ledě," dodal.

A důvěra hráčů ve slova mistra světa z roku 2005, který včetně play-off odehrál v NHL téměř devět stovek zápasů a nejlepší ligu světa hrál ještě v sezoně 2015/16, byla velká. "Bylo to strašně důležité. Když někdo něco zkazil, tak jsme se jen na sebe podívali a usmáli se. Oni sami hned věděli, když udělali něco špatně. Chtěl jsem to mít nastavené tak, aby ti kluci měli hlavně čistou hlavu, protože vím, jaké to je. Tím spíš v tomhle věku," konstatoval Židlický.

Sebevědomí a znalost svých hranic

Hráčům se snažil pomoct v jakémkoliv ohledu. "Měli jsme srandu na tréninku... Kluci hráli fakt výborně. A já dostával samou chválu hlavně na to, že nebylo poznat, jaká je na ledě zrovna dvojice. Kluci se zapojovali v útoku, drželi puk, přidrželi ho, když bylo potřeba, dělali dobrá rozhodnutí. Bylo to opravdu výborné," ocenil Židlický.

Klid a nadhled se snažil zachovat za všech okolností. "Hodně jsme spolu mluvili. Já chtěl hlavně to, aby byli v klidu. Chtěl jsem po hráčích, aby si ten hokej užívali, ale aby zároveň naplno makali. Já také neměl rád, když mě někdo pucoval za chybu. Tu chybu nechce udělat nikdo. A vrátit už pak stejně nelze. Ten hráč o ní sám dobře ví. Má práce v ten moment je taková, abych hráče dostal zase na těch sto procent, jak byl před tou chybou. Proto spíš koukám na ty hráče, jimž se něco nepovede, než na ty, jimž se něco povede. Hokej je hra chyb a vy ty hráče po chybě potřebujete dát do kupy, aby zase v dalším střídání byli stoprocentní," přiblížil svou filozofii Židlický.

Stejně tak je podle něho hlava důležitá i pro vyhodnocení, co si hráč může na ledě dovolit. Ví, že není snadné najít tenkou hranu míry rizika pro obránce se snahou aktivně podpořit ofenzivní stránku hry.

"Je to o té hlavě. Aby si člověk uvědomil vážnost zápasu a vyhodnotil, co si může dovolit a co už třeba ne. Musím ale říct, že kluci si zbytečně moc nedovolovali. Hráli sebevědomě, ale věděli, kde ta hranice je. Na to si musí ostatně přijít sami. Když šel někdo za tu hranici, tak si to hned uvědomil. Ti kluci hráli opravdu hrozně vyrovnaně. Myslím, že přesně tak, jak by se mělo hrát. A bylo strašně důležité, že si věřili. Bylo důležité, aby ode mě měli tu podporu, ale věřili i sami sobě," uvedl Židlický.

Dobrý hokej a týmový duch

Jako výhodu vnímal, že šlo o druhou akci v rozmezí pár měsíců v hodně podobném složení. "Víc jsme se díky tomu poznali. Každý ten hráč je úplně jiný a s každým musí člověk zacházet jinak. Každý z nich si bere jinak, když se mu nepovede přihrávka, špatně vystřelí, projede ho někdo jeden na jednoho... Ti kluci byli ale uvolnění od začátku až do konce, což bylo pro mě důležité," podotkl Židlický.

Moc ho těšilo, že za výborným výsledkem byla i mimořádně dobrá hra. "Byl jsem za to strašně rád. To je podle mě to důležité - že jsme předváděli dobrý hokej. Nehráli jsme nijak opatrně, že bychom se báli o výsledek, ale naopak. Chtěli jsme hrát útočně, beci se hodně zapojovali, ten stejný hokej navíc hrály všechny čtyři lajny. A každá z nich do té hry v každém střídání něco přinesla. V tom to bylo hezké a součinné. Mělo to šťávu, byl tam ten týmový duch a klapalo to, ta chemie tam byla," uvedl Židlický.

"Musím ale říct, že už v létě v Edmontonu kluci hráli parádně a zápas proti USA, to byl zápas, který jsem dlouho nezažil. Byla škoda, že tam to nevyšlo, ale tahle stříbrná medaile je perfektní. I když se říká, že se lépe oslavuje třetí místo než druhé, bylo to od začátku až do konce parádní. Bavili jsme se o tom i včera s trenéry, že tam nebyla žádná 'ponorka', i když jsme spolu strávili hodně času. Všechno si to sedlo," uzavřel Židlický.