Zábrodský: Proces s Bubníkem a spol. byl pro náš hokej tragédie

Tragický konec první zlaté generace se začal naplňovat 11. března 1950 na pražském ruzyňském letišti, kdy měl národní tým odletět na světový šampionát do Londýna. KSČ však hokejistům cestu znemožnila, protože se bála jejich hromadné emigrace. "To byla úplná katastrofa," říká Zábrodský, který byl před dvěma lety uveden do české hokejové síně slávy.

Část týmu se o dva dny později, kdy bylo jasné, že se na MS nepojede, sešla ve své oblíbené hospůdce U Herclíků poblíž Národního divadla. Rozčilení hráči si nebrali servítky a začala padat ostrá slova. Celá akce nakonec skončila zatčením několika hráčů.

Podle některých teorií měl Zábrodský na zatýkání svůj podíl viny. "Byl důvěrníkem Státní bezpečnosti," řekl nedávno v ČT Augustin Bubník, jeden ze zatčených a později i odsouzených. "Domníváme se, že celý případ byl zinscenován ze strany Sovětů. Možná s nimi spolupracoval," dodává. Novinář Jiří Macků v té souvislosti poukazuje hlavně na publikaci Ztracená léta, která přináší třeba svědectví bývalého pracovníka ÚV KSČ. Ten tvrdí, že Zábrodský měl o situaci v hokejové reprezentaci docházet informovat přímo generálního tajemníka Rudolfa Slánského.

"Já jsem v té hospodě nebyl, nikdy jsem tam nechodil. Rád jsem chodil s klukama, ale ne zrovna do týhle hospody," tvrdí Zábrodský. "Říkal jsem manželce, že bych tam měl jednou jít, ale ona řekla, že ne. V té době byla těhotná," vzpomíná. Likvidace týmu, která nemá ve sportovní historii obdoby, vyvrcholila neveřejným zasedáním soudu, jenž poslal jedenáct hráčů za velezradu souhrnně na 74 let a čtyři měsíce do vězení.

"Tím se změnila celá koncepce národního mužstva, muselo se začít znova. Nejhorší na tom bylo, že se změnili i vedoucí, a ti v tom prostě neuměli chodit," říká Zábrodský. "Už třeba příprava mužstva, co zbylo. Potřebovali bychom daleko víc tréninku, a to nám chybělo," tvrdí.

Kráchem slavné éry byla zimní olympiáda v Cortině. "Už tréninkový zápasy ve Švýcarsku mi vůbec nepasovaly, protože jsem byl zraněnej. Sestavování mužstva měl na starost trenér Vladimír Bouzek, a dělal takový věci, že mi na křídlo stavěl hráče, kteří se tam vůbec nehodili," vzpomíná Zábrodský, pro něhož byly zimní olympijské hry v Cortině koncem kariéry.

Legendární hokejista, jenž později vedl ve švédské nejvyšší hokejové soutěži hned tři týmy, proslul také jako úspěšný tenista. V letech 1948, 1955 a 1956 byl třeba členem československého týmu v Davisově poháru. Tenis byl podle něj hlavně dobrou průpravou na hokej. "Ten ale nebyl tak dobrou průpravou na tenis," směje se Zábrodský. "Tělo bylo totiž unavené a trošku tvrdší, kdežto po tenise bylo měkké a lehčeji se dostávalo do formy," dodává.