Z opory se stal hráč pro tribunu. Problém je v osobní rovině, přiznal Polanský
Třinec – V posledních dvou sezonách byl vůbec nejproduktivnějším hráčem Třince. Z Jiřího Polanského se však v letošním ročníku stal v týmu Ocelářů nepotřebný hráč. S příchodem trenéra Vladimíra Kýhose se propadl nejprve do čtvrté řady a poslední dva duely včetně toho proti Pardubicím strávil dokonce jen na tribuně, což čtyřiatřicetiletý útočník nese těžce. Podle něj není problém ve výkonech, ale v osobní rovině.
"Asi měsíc zpátky jsem ho navštívil, ptal jsem se, co mám zlepšit, abych dostal více prostoru. Bylo mi řečeno, že nic. Tak jsem trénoval dál. Myslím, že to je v osobní rovině, ne hokejové. Přitom jsem nic neudělal. S panem Kýhosem jsem se potkal poprvé v životě tady v Třinci, neměl jsem s ním žádné předchozí zkušenosti," uvedl Polanský v tiskovém středisku během druhé třetiny se slzami v očích.
Dojala ho reakce třineckého publika, které v průběhu zápasu opakovaně vyvolávalo jméno třineckého útočníka. V ochozech měli i vyrobenou siluetu Polanského.
"Měl jsem vnitřní pocit, že už jsem fakt hráč do čtvrté pětky. Když to máte dlouhodobě, tak se vám to dostane pod kůži. Proto si velmi vážím lidí, kteří skandují mé jméno. Nevím, k čemu bych to přirovnal. Když dáte gól, tak máte chvíli radost. Když vyhrajete zápas, máte radost s klukama večer. Ale z tohoto budu mít radost dlouho, fakt dlouho," podotkl.
Polanský je přitom šestým nejproduktivnějším hráčem Třince v sezoně díky 15 bodům (5+10) v 25 zápasech, v tabulce pravdy za účast na ledě při vstřelené a inkasované brance má 11 kladných bodů. V tomto sledovaném kritériu je čtvrtým nejlepším z Ocelářů. Podle svých slov ale delší dobu tušil, že se schyluje k tomu, že vypadne ze základu úplně.
"Tohle už bylo vyvrcholení toho, co v Třinci zažívám s panem Kýhosem od začátku sezony. Asi to tak bude. Nechci, aby to vyznělo sobecky, ale za poslední dva roky jsem dvakrát vyhrál bodování a od začátku sezony jsem nedostal šanci hrát pět na tři, čtyři na tři, pět na čtyři. Hrál jsem pořád čtvrtou lajnu, vyjma toho, když se někdo zranil, tak jsem jej vystřídal. Věděl jsem, že jakmile se všichni uzdraví, tak mě asi potká osud třináctého útočníka," dodal Polanský, který i podle slov trenéra Kýhose doplatil na přetlak v útoku.
Třinecký útočník má od čtvrtka individuální tréninkový plán a situaci chce řešit prací. "Dnes jsem si ráno dal Javorový, bylo to super. Pak byl dobrovolný trénink, s kondičním trenérem jsem měl běhání. Měl jsem to štěstí, že jsem v Třinci potkal spoustu super hráčů, kteří se setkali s tím, že v nějakém klubu museli skončit. Věděli, že dál je posune jen práce. A ta mi nevadí. Trénuji dvakrát denně, abych simuloval ty odpolední zápasy," podotkl.
Za trenérem Kýhosem nemá v plánu znovu zajít, ale z Třince, kde má ještě dva tři roky platnou smlouvu, odcházet nechce. "Vím, že mi pomůže jen práce, trénink. Nebudu chodit a vyptávat se, abych konečně hrál já. Možná to o mně ani nevíte, ale nemám agenta, který by zavolal manažerovi, vedení nebo trenérovi a říkal, ať hraje víc, že hraje málo. Já chci hrát za Třinec, mám tady rodinu, vyrostly mi tady děti, chodí do školky. Mám tady zázemí, nedovedu si představit, že bych měl jít jinam. Já hokejem žiju, takže prostě budu pracovat," uzavřel Polanský.
