Vladimír Zábrodský: Velký hokejový šéf a mistr bekhendové střely
Praha – V anketě o českého hokejistu 20. století skončila hvězda prvních československých mistrů světa Vladimír Zábrodský na třetím místě za tandemem Jágr-Hašek. Dvojnásobný světový šampion patřil do kádru legendárního LTC Praha a pražskou Spartu pozvedl v 50. letech mezi tuzemskou hokejovou elitu. Zároveň se nad ním stále vznáší stín pochybností o jeho roli v nechvalně proslulém procesu s reprezentanty v roce 1950. Někdejší vynikající střední útočník, jenž od roku 1965 trvale žije ve Švédsku, se narodil v Praze 7. března 1923.
Zábrodský proslul jako uznávaný tvůrce hry i excelentní střelec. V národním týmu vstřelil v pouhých 93 zápasech 158 gólů, což z něj činí druhého nejlepšího střelce reprezentační historie po Václavu Nedomanském. Dalších 306 gólů přidal v nejvyšší soutěži v barvách pražských klubů LTC a Spartaku Sokolovo (dnešní Sparty), s nimiž vybojoval celkem šest ligových titulů (1946–9 s LTC, 1953–4 se Spartou). S 464 góly je zároveň členem Klubu hokejových střelců a v roce 1997 byl uveden do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace.
Syn českého otce a ruské matky se narodil poblíž štvanického stadionu, kde také začínal s hokejem. Od devíti let oblékal dres LTC Praha, vedle hokejky vynikal i s tenisovou raketou, v letech 1948 a 1955–6 dokonce reprezentoval Československo v Davisově poháru. Jeho prioritou však byl jednoznačně hokej. "Měl jsem dobrou zejména bekhendovou střelu. Dnes už tolik hráčů schopných přesně zakončit útočnou akci bekhendem nevidíte, protože mají příliš zahnuté hole. Za našich časů jsme si je připravovali sami a byla to práce na celé odpoledne," připomněl Zábrodský svou velkou zbraň.
V letech 1947 a 1949 se výrazně podílel na prvních dvou titulech mistrů světa (ve druhém případě jako hrající trenér), z olympijských her v roce 1948 má stříbro. Přestože byl největší osobností týmu, ve vykonstruovaném procesu s hokejisty v roce 1950 nebyl jako jeden z mála zatčen a odsouzen. Jeho role zůstává dodnes nejasná a sama legenda se k celému případu vždy odmítala vyjadřovat. Zábrodský nakonec vyvázl jen se zákazem reprezentace a po likvidaci LTC komunisty přestoupil v roce 1950 do Sparty. Průměrný tým vzápětí jako hrající trenér dovedl ke dvěma titulům, počet vlastních střeleckých primátů rozšířil na pět.
Po aféře se sázením na domluvené zápasy byl v roce 1960 definitivně vyloučen z národního mužstva. Následující tři roky strávil v ostravských dolech a zároveň byl hrajícím trenérem tamního Baníku, stejnou funkci pak zastával i po návratu do Prahy v Bohemians. V roce 1965 emigroval i s rodinou přes tehdejší Jugoslávii a Švýcarsko do Švédska, kde se usadil. "Je to moc pěkná země a mám tam moc hezké bydlení. Ale srdce mám pořád v Praze," řekl před časem Zábrodský, který se v posledních letech pravidelně vrací do Čech.
