Start v Třinci? Ani jsem nevěděl, kde leží, uznal Polanský, jehož teď nahání i "nekamarádi"

"Už jsem dost starý na to, abych se dokázal přes ty emoce přenést. Moc se na finále těším. Souhlasím se spoluhráči, že to bude taková bitva severu proti jihu. Kometa je dlouhodobě vládkyní jižní Moravy, my se o totéž snažíme tady," řekl Polanský, který je v Třinci už dvě dekády.

V Brně působil do 16 let, než zamířil právě do Slezska. Přitom tehdy ani nevěděl, kde nové působiště v republice leží. "Vůbec jsem v šestnácti letech nevěděl, kde přesně na mapě je. Jestli někde za Jihlavou nebo kousek od Olomouce, ale jsem rád, že jsem kývnul," prozradil Polanský.

S úsměvem zavzpomínal i na první cesty do Slezska. Řidičák ještě nemohl mít, tak cestoval vlakem. "Sbalil jsem bágl, tašku s oblečením, nějaký proviant od babičky a vyrazil jsem na pětihodinovou cestu vlakem sem," dodal.

Hlavním důvodem jeho tehdejšího odchodu byl kouč Radomír Kužílek. "Dostal jsem se do reprezentace do šestnácti let a tehdy ji vedl právě Kužílek, který v Třinci začínal jako trenér nově se rodící extraligové juniorky. Vybíral si kluky napříč republikou, například sem přišli i Martin Havlát nebo Honza Marek, a oslovil i mě. Měli jsme možnost i bojovat o místo v áčku, které hrálo špici extraligy. To určitě rozhodlo," vyprávěl Polanský. Kometa v té době působila ve druhé nejvyšší soutěži.

Co rozhodlo o postupu Třince a Komety do finále? Poslechněte si Hokej fokus podcast:

Ve slezském městě zapustil kořeny a založil rodinu. V klubu se uchytil a v jeho historii je druhým nejproduktivnějším hráčem. Dnes se tu cítí jako doma. "Asi vždycky sníte o tom, abyste hrál v tom klubu, kde se narodíte. Ale když jsem šel v šestnácti do Třince, tak se vám to tak nějak změní. Měl jsem to štěstí, že jsem nikam na delší dobu nepřestoupil. Kariéru v Třinci bych nevyměnil za nic," řekl Polanský, který ani od Brna nikdy neměl nabídku k návratu.

"Musí být nějaká pozice, abyste se uvolnil pro trh. Jsem rád, že jsme se vždy domluvil tady," podotkl.

Do moravské metropole se dostává sporadicky. "V Brně žije táta, jezdím tam za ním. Máma pochází úplně z jihu, jak jsou Lednice a Valtice. Ještě tam mám babičky a další příbuzné, takže je s mou rodinou také navštěvujeme. Ale toho času v sezoně je tak málo, navíc děti mají školní povinnosti. Většinou za nimi vyrazíme po sezoně nebo v létě, kdy mám více času," vysvětlil.

Ale i kamarády v Brně má, teď se mu ve větší míře ozývají. Ať už jen tak z hecu a škádlení anebo kvůli vstupenkám na zápasy. "Zájemce jsem si psal doma na papírek. Ozvali se mi i kamarádi, o kterých jsem si myslel, že už nejsou kamarádi. A zase jsou kamarádi. Sháněl jsem třeba i lístky pro Davida Appela, kterého si taky tehdy stáhli z Brna. S ním jsem se vydal na úplně první cestu do Třince. Několik let jsme tady bydleli na hoteláku. Ani nevím, co teď dělá, osm let jsem ho neviděl," pokračoval.

Polanský už teď patří ke klubovým legendám. V této sezoně překonal i několik milníků - připsal si za Oceláře 800. start v extralize, v jejich dresu už nastřílel 204 branek a nasbíral 508 kanadských bodů. V historii klubové produktivity je před ním jen Richard Král (209 gólů a 568 bodů). "Chodil jsem se na něho po příchodu z Brna jako junior dívat. Vím, že má 209 zásahů za Třinec, tohle mě hrozně motivuje v práci dopředu. Chtěl bych ho překonat," řekl.