Přesně před třiceti lety, v pátek 24. listopadu, promlouvala k zaplněnému Václavskému náměstí mimo jiné i domácí fotbalová hvězda první kategorie Ivan Hašek. Jak na tehdejší dobu, kdy se začal hroutit zrůdný totalitní systém, vzpomínají další sportovci právě po třiceti letech? A co pro ně sametová revoluce znamenala?
Hokej
Sportovci vzpomínají na revoluci: Dominik Hašek utekl z posádky, Golonka je rád za odchod ruských vojsk
Richard Farda, bývalý hokejista a trenér
Díky 17. listopadu jsem se dostal zpátky do Česka, uviděl jsem mámu. Nikdy jsem nepočítal s tím, že se tohle stane. Jsem hrozně vděčný, že 17. listopad byl. Pak jsem trénoval Slavii, zabydloval jsem se, až jsem tady zůstal.
Jozef Golonka, bývalý hokejista a trenér
Znamená to velmi hodně. Konečně nastala demokracie a naši sportovci mohli vycestovat do zahraničí, aby dokázali své kvality. Bez politických a ekonomických brzd. Konečně se otevřely hranice.
Vědci, umělci... Všichni se dostávali do světa, aby reprezentovali tuto republiku. Hovořím o Československu, protože jsem byl odchovanec Československa. Je to velká věc a musíme být na naše národy hrdí, že dokázaly, že Rusové odsud museli odejít. Všechna čest.
Michal Barda, bývalý házenkář a trenér
Znamená to pro mě úplně jinou dobu. Pamatuju si, že jsem hrál v Západním Německu a byla to obrovská radost, naděje a obrovské těšení na to, že se budou říkat jiné věci otevřeně. A že ve společnosti budou trochu jiné hodnoty. Teď je spousta věcí jinak. Spousta věcí se naplnila a předčila mé představy a spousta věcí mě samozřejmě taky zlobí.
10 minut
Sportovci a 17. listopad
Dominik Hašek, bývalý hokejista
Ještě dost dobře si na rok 1989 pamatuju. Byl jsem zrovna na vojně, když se něco začalo odehrávat v Praze, neměli jsme o tom vůbec šajn. Dozvěděli jsme se strohé zprávy až třetí, čtvrtý den. S klukama jsme nelenili, sedli si do auta a jeli do Prahy. Nechtěli jsme, aby to bylo úplně mimo nás.
Kolem 22. listopadu jme byli na Václaváku, opustili jsme posádku přes všechny zákazy a bylo to neskutečný. Cinkali jsme klíčema, nasávali atmosféru. Cítit to, to bylo něco, na to člověk nikdy nezapomene.
Pak jsme jeli na Spartu do kabiny. Tam jsme se setkali s Ivanem Haškem, Standou Grigou, Michalem Bílkem, Pepou Chovancem a pár dalšími a dostali jsme takovou přednášku, co bude v příštích dnech, jak to bude vypadat. My jsme vůbec nic nevěděli, kluci ze Sparty už jo.
Tenkrát jsme poprvé dostali do ruky trikolory, začali jsme je stříhat, přivazovat. To jsou věci, na které člověk nikdy nezapomene.
Hašek se Stanley Cupem
Jiří Kejval, předseda Českého olympijského výboru, bývalý veslař
Je to už dnes takový symbol. Totálně se mi změnily hodnoty i perspektiva dalšího života. Je to k nevíře, že už to je třicet let. Ze začátku to bylo trochu divoké, každý chtěl, ale nikdo nevěděl jak a kudy. Byly to nádherný léta, když jsme poznávali věci, co byly na západě už dávno známý.
Pro sport to byla velká změna, změnil se totálně systém financování a organizace a ne vše, co bylo ve sportu v minulém režimu, bylo špatně. Byly tam systémy tréninkových středisek, které se v průběhu 90. let úplně rozpadly.
Martin Doktor, bývalý rychlostní kanoista
17. listopad mi dal všechno, co teď jsem a mám možnost zažívat. Ač se to nezdá, pamatuju si i tu dobu před 17. listopadem. Občas bych to těm lidem, kteří říkají, že za bolševika bylo líp, přál, aby se tam vrátili.
Aby zkusili přijet ráno v noci na hranice jako my a vybalovat lodě, chodit na kontroly, žádat o devizový příslib a doložku. 17. listopad pro nás pro všechny – pro mě a mladší – dal celý život, jak tady teďka fungujeme.