Následuje
Volejbalová Liga mistrů: České Budějovice - Civitanova

BLOG Dariny Vymětalíkové: Hořká čokoláda

Z ranního rozbruslení je zase musí vyhánět ledaři, i 10 minut po něm si většina zkouší střelbu. Martin Hanzal a Dmitrij Jaškin se střídavě staví před bránu a zkouší tečovat puky. Carey Price je dobrý gólman a navíc klidný. Není moc cest, jak ho překonat. Pak odjezd na hotel Shangri-la. Dobrý název pro hotel: oáza klidu a izolace od všedního světa. Budu si muset ten "Ztracený obzor" znovu přečíst, skvělá knížka.

Darina Vymětalíková
zdroj: ČT24

My tedy klid nezažíváme. Řešíme, abychom vůbec měli přestávkové rozhovory. Organizace je tu sice dobrá, ale přeci jen jsou všichni navyklí na režim NHL a turnaj, kde je tolik televizí a tolik rozdílných národních zájmů je něco jiného. Jdu zase do fleš zóny k ledu, abychom si zajistili přestávkové rozhovory na večerní zápas s Kanadou a vběhnu přímo do týmu Evropa nastupujícího k odpolednímu zápasu. Kdo má na akreditaci zelený proužek s bílou hvězdičkou má "Acces to locker rooms all the time".

A je to skutečně "all the time". Přijde mi, že kdybych chtěla v přestávce vejít do šatny a peskovat tým za nedostatečnou střelbu, tak by to šlo. Žádný "režim Alcatraz" jako v O2 aréně. Tady zkrátka sází na to, že všichni jsou profíci a nikdo to neudělá.

Sestřih utkání Kanada - Česko

Stále není vše jasné. Stojím s Ericem Tossim z Boston Bruins, který byl přidělen Čechům jako kontaktní osoba pro organizační záležitosti a snažíme se dobrat k výsledku. "Excuse me." Tentokrát jsme překáželi Sidneymu Crosbymu, který šel k ledu okouknout, jak si vedou příští soupeři. Mezitím končí odpolední zápas, uděláme rychlý rozhovor u ledu se Zdenem Chárou a kvapíkem do tiskového centra. Tam chodí ostatní hráči.

Je večer. Začátek úžasný, žádná napálená hudba uměle evokující atmosféru. Vlajky, fanoušci respektující hymnu soupeře, představovačka hráčů, zkrátka hokej v kolébce hokeje. Začíná to dobře, Češi stíhají. A pokud se objeví možnost, jako když jede Crosby na Michala Neuvirtha, miniduel vyhrává český brankář. Jsme v ohybu přímo u něj, vypadá klidně. Ale pak se obloha zatáhne. Musím do zóny na přestávkové rozhovory,ale stále si nejsem jistá, zda jsem správně. Tým přeci dává jednoho maximálně dva hráče dvěma televizím a tady je kójí jak na parkovišti v Letňanech. A jsme i daleko od šaten.

Kanaďané se radují z gólu v utkání s ČR
zdroj: ČTK/AP

Siréna, konec třetiny. Najednou se vyrojí asi dvanáct Kanaďanů, každého vede navigátor letového provozu - osůbka s čistými ručníky, iontovými nápoji a hlavně headsetem, ze kterého dostává pokyny od hlavního koordinátora. Souřadnice jsou přesné: každé letadlo přistává na správné dráze. Martin Hanzal na té naší. Smutně, leč přesně a věcně zhodnotí stav 0:3 po 20 minutách.

Před druhou pauzou přijde ke mně sám hlavní koordinátor, jestli chci opět Čecha na rozhovor. Ano, chci, proč by ne. Protože vám za tohoto stavu odmítne. Mně ještě nikdy nikdo v nároďáku rozhovor neodmítl. Ale brouk v hlavě už úřaduje. Změnilo se něco proti rozhovoru s Martinem Hanzalem? Jakou bude mít ten rozhovor informační hodnotu? Ptám se do Prahy, zda je OK vzít Kanaďana. Je to OK. A zase Brent Burns, ale tentokrát bez srandiček jako v Pittsburghu. Po zápase naopak kromě Crosbyho samí Češi. Na úvod kapitán. Tomáš Plekanec je ještě tišší než obvykle. Nejde o prohru, dokonce ani o skóre, jde o způsob.

V hotelu, kam se dostanu v půl druhé ráno, padám do postele vyšťavená a zklamaná. Přemýšlím, jak mi tenhle výlet chutná. Jsem novinář, nečekala jsem, že s Kanadou budeme hrát vyrovnaně, ale tohle bylo nepříjemné. A přijdu na to, že ano. Chutná. Jako čokoláda. Po dnešku hořká, pořádně hořká - 100 procent kakaa a 0 procent cukru. Ale pořád čokoláda.

Uložit

Hlavní zprávy