Šlégra uvedení do Síně slávy dojalo. Vzpomínal na otce, Hlinku i Nagano
Hodně emotivní byl po uvedení do Síně slávy českého hokeje Jiří Šlégr. Olympijský vítěz z Nagana po ceremoniálu vzpomínal na své blízké i trenéra Ivana Hlinku. Vedle Šlégra byl oceněn např. i jeho tehdejší spoluhráč z reprezentace Martin Hejduk.
"Když vzpomínám na blízké lidi, kteří už nejsou mezi námi, tak to se nedá udržet. Já jsem emotivní člověk. Oba jsem je miloval a byli to lidi, kteří mi na mé cestě pomohli úplně nejvíce. Proto si myslím, že emoce jsou naprosto v pořádku," vysvětlil osmačtyřicetiletý Šlégr, který při svém projevu poděkoval všem důležitým osobám, které provázely jeho kariéru.
Mezi klíčové patřil i první trenér, jenž jej jako pětiletého v Litvínově vedl a který jej pomocí obrázků postaviček z kresleného seriálu "Jen počkej" dokázal udržet u hokeje. "Byl jsem malý kluk a hokej bolel. Bydleli jsme přes ulici, takže já když jsem upadl a bolelo mě koleno nebo loktík, tak jsem říkal: 'Proč tady jsem?' Zul jsem si brusle a utíkal jsem přes ulici na pískoviště. A Honza Lucák mě tam obrázkem ze seriálu, který jsem miloval, udržel," vyprávěl s úsměvem Šlégr.
"Prožil jsem toho v kariéře hodně, takže mám na co vzpomínat. Emoce jsou hluboké, protože se mi povedlo vyhrát opravdu všechno. Na cestě je spousta překážek, které musíte překonat, a v kolektivním sportu to neděláte sám," podotkl vítěz Stanleyova poháru v roce 2002. "Vzpomínky na všechny, kteří se na tom podíleli, jsou emotivní. Derou se mi slzy do očí i přesto, že když jsem si nazul brusle, byl jsem schopen postavit se jakémukoliv chlapovi," prohlásil.
Stejně jako Milan Hejduk, který se také podílel na zisku zlatých medailí v Naganu a byl uveden do Síně slávy, považuje toto ocenění za završení hráčské kariéry. "Vážím si toho, že můžu vstoupit mezi elitu. Je to čest. Jednou, až tady nebudu, tak alespoň moje děti budou mít o čem povídat a vyprávět příběhy," řekl.
Přestože má Šlégr ve sbírce řadu úspěchů, za jednoznačný vrchol považuje triumf v Naganu. "Když mám slabou chvilku, tak si ho pouštím. Ne proto, že jsme ten turnaj vyhráli, ale proto, že to byl turnaj století. Nikdo nám nevěřil. A to, co se dělo potom v České republice, taková nová revoluce, kdy pomalu každý Čech fandil hokeji a každý byl hrdý, na to se nedá zapomenout. Stmelili jsme národ," uvedl.
