Slávistům se ulevilo, gólový půst v domácím prostředí skončil
Praha - Dlouhých 165 minut a 29 sekund čekali na oslavu svého gólu v domácím prostředí hokejisté Slavie. Půst Pražanů ukončil v polovině duelu s Třincem Petr Kuboš, cenné vítězství nad obhájcem mistrovského titulu jim pak v nájezdech vystřelil Vladimír Růžička mladší.
"Určitě se nám ulevilo. Po té první třetině, kdy jsme zase neskórovali, jsme si říkali, že musíme hrát jednoduše, střílet to na bránu a pak to tam naštěstí napadalo," řekl dvaadvacetiletý forvard. Připustil, že série bez vstřelené branky se do myšlenek vloudila. "Je to určitě nepříjemné a člověk to v hlavě má, ale jak se vhodí puk, tak už se na to nemyslí, že se nějaké minulé zápasy nepovedly. Hraje se prostě nové utkání," uvedl Růžička.
Slávisté měli z výhry, jichž si v domácím prostředí v novém ročníku zatím příliš neužili, velkou radost. "Jsme rádi, že jsme urvali dva body, Třinec hrál dnes dobře," potvrdil Růžička. "Už zítra ale musíme zase tvrdě makat, neohlížet se na to a v neděli nás čeká Plzeň, takže další těžký zápas. Potřebovali bychom v něm urvat další body, aby ta reprezentační pauza byla trošku klidnější," dodal.
Rozhodující gól v nájezdech vstřelil typicky po svém - florbalově obkroužil holí kotouč a pak zničehonic zavěsil. "Věděl jsem hned, že si s tím zase trochu zamíchám, ale čekal jsem, jestli budu střílet mezi nohy, pod vyrážečku, nebo to na poslední chvíli stáhnu. Pak jsem se rozhodl takhle, že to tam properu," popsal Růžička. "Naštěstí jsem tak trochu odčinil ten druhý gól, který beru na svá záda. Tam mě opláchl a posadil to tam. Jsem rád, že jsem dal gól a odčinil to," připomněl gól Josefa Hrabala na 2:1 pro Třinec ze závěru druhé třetiny.
Syn slávistického kouče je zatím nejproduktivnějším slávistou. "Jsem rád, že mi to tam padá, ale taky už se to ode mě očekává," odtušil Růžička. Doma s tátou nelichotivou situaci, v níž se Pražané nachází až příliš blízko u dna tabulky, neprobírají. "Na tréninku, po tréninku, to jo, ale doma už ne, tam už je většinou klid," řekl s úsměvem Růžička.
