První "sold out" – a trocha islámu

Tentokrát by se opravdu daly v hale Globen snadněji spočítat volné sedačky. Nikoliv ty obsazené. A to nebylo všechno. S ohledem na pozitivní vývoj utkání, samozřejmě z hlediska domácího týmu, došlo opakovaně i na divácké vlny a všelijaké spokojené mručení. Ale pozor, Němci nehráli tak zle a měli spoustu šancí. Jenže na sebevědomé kousky Zetterberga, Franzena a dalších hvězdných Švédů se zkušenostmi z NHL to bylo přece jen málo.

Proklatě málo, alespoň na můj vkus, však bylo i fanoušků oděných do švédských dresů. Před rokem v Bratislavě snad neexistoval Slovák, který by na utkání tamní reprezentace nevyrazil v barvách národního týmu. Dres, čepice, slovenská vlajka namalovaná přes celý obličej, další skutečná v ruce, k tomu šála. Ano. To byla ta správná fanouškovská výbava. Ale ve Stockholmu i na onen vyprodaný duel s Německem? V dresu tak každý desátý návštěvník. A miniaturní vlaječku nakreslenou na tváři mělo možná dvacet dítek a tři slečny. Inu, s takovou se někdo ze Švédů dostane do mého obvyklého fejetonu, vlastně sestřihu nejoriginálnějších fanoušků v ochozech MS, jen stěží.

Naopak velmi originální byl taxikář, který mě vezl z letiště. Původem z Íránu. O hokej se podle očekávání nezajímal, jen o fotbal. Zasvětil mne ale do základů islámu, vysvětlil, jak je v koránu chápáno peklo, jak je podle něj i putování do Mekky v podstatě velký byznys, a v souvislosti s hokejem ho zaujala jen ta informace, že pořadatelé mistrovství světa zareagovali na mizernou návštěvnost tím, že snížili ceny vstupného. "Hm, to nic není," odvětil. V arabských zemích, kde vládnou bohatí šejkové, co už žádné peníze nepotřebují, a kde se řadové obyvatelstvo o sport prakticky nezajímá, je vstup na sportovní akce volný. Třeba na fotbal. A přesto ani tak nikdo nepřijde!