Polák: Z hokeje už nemám radost. Snažil jsem se ji najít, ale bez úspěchu

"Nechci, aby to vyznělo špatně, ale hokej už mi z mého pohledu nevracel a nedával to, co jsem mu dával já po celou dobu, kdy jsem ho hrál. Prostě začal jsem hokej vnímat jinak. I když jsem se vrátil domů a ve Vítkovicích mě to hodně bavilo, hokej jako takový už mi nedával radost," řekl Polák.

Pocity, že ho hokej přestává naplňovat, začal mít už v zámoří, kde odehrál poslední sezonu 2019/20 v dresu Dallasu. "Proto jsem zvolil cestu návratu domů. Přicházel jsem sem s nějakým očekáváním – tím hlavním bylo, že jsem si myslel, že se hokejem v Česku už budu jen a jen bavit. V Americe jsem byl pod velkým tlakem a myslel jsem, že když zvolním, že zase tu radost z hokeje najdu. Ale nenašel jsem," přiznal ostravský rodák.

Okolnosti mu příliš nenahrály. "První rok byl covidový, bez lidí, což bylo hodně nepříjemné. I tato sezona, kdy dva týmy sestupovaly a každý tým byl pod tlakem… Prostě jsem se hokejem nebavil tak, jak jsem předpokládal, že bych mohl," uvedl finalista Stanley Cupu z roku 2016.

Motivace a zdraví

Dalším důvodem bylo zdraví. "Myslím, že jsem za svou kariéru už dost trpěl, a nechci dál prožívat nové bolesti. Takže jsem dospěl k závěru, že je čas to skončit. Radši teď, než abych to potom lámal přes koleno a bylo by to pro mě horší a ani mé výkony by už nebyly na odpovídající výši," dodal Polák.

Uplynulou sezonu dohrával se zlomenou nohou s velkými bolestmi. "Dostal jsem pukem do nohy a hrál jsem ještě čtyři zápasy, aniž bych věděl, že to je zlomené. Normálně jsem hrál a trénoval. Akorát se mi zdálo, že po každém zápase a tréninku mě to víc a víc bolí a kulhám čím dál tím více. Ale vždycky se to dalo nějak odehrát. Až pak jsem šel za doktorem, kde mi udělali snímky a zjistili, že je to zlomené," popsal Polák.

I když si dal poté kratší pauzu, jeho stav se příliš nezlepšil. Přesto naskočil do tří zápasů předkola proti Olomouci. "Nechci se moc chvástat, ale v play-off jsem nastoupil ve třech zápasech, všechny tři jsme vyhráli a postoupili," připomněl s úsměvem. Do čtvrtfinále proti Třinci už ale nezasáhl. "Protože jsem už na tu nohu skoro nemohl ani chodit. Chodil jsem o berlích," přiznal Polák.

Šlo o poslední kapku, jež napomohla definitivnímu rozhodnutí. "Těch zranění jsem zažil opravdu dost. Tohle byl takový poslední hřebíček. Ale rodilo se to déle. Už někdy v průběhu sezony jsem si říkal, že to asi už bude můj poslední rok. Samozřejmě jsme to řešili s vedením i s trenéry. Snažili se mě přemlouvat, ale já věděl, že své rozhodnutí nezměním. Nedokážu už ze sebe dostat to maximum, na které jsem zvyklý nebo které bych si představoval. Takže jsme se dohodli na předčasném ukončení kontraktu," uvedl Polák.

Je rád, že končil vítězně pátým rozhodujícím duelem předkola. "Hráli jsme doma, plná hala, vyhrálo se, postoupilo se. Byla super atmosféra, děkovačka na ledě. Já myslím, že to byl pěkný konec, pěkné završení mé kariéry. I z toho pohledu, jaký jsem byl hráč a za jakých podmínek jsem do toho zápasu šel. Podařilo se nám s Vítkovicemi vyhrát, postoupili jsme. Důstojný konec, řekl bych," pochvaloval si Polák.

Ve Vítkovicích s velkým hokejem začal i skončil. "Kdybych se ve Vítkovicích nedomluvil, tak bych asi skončil kariéru už před dvěma lety. Hokej jako takový mě možná už nenaplňoval, ale do kabiny jsem každé ráno chodil rád. Byli jsme tam s fajn kluky, byla tam legrace. To je i jedna z věcí, která mi bude chybět. Ta parta pětadvaceti kluků, kteří si ze sebe každý den dělají srandu," řekl Polák.

Tuší, že život bez hokeje nebude snadný. Plánuje dát si rok pauzu, ale nebrání se myšlence, že by se k hokeji zase v budoucnu vrátil třeba v roli trenéra. "Přece jen u hokeje jsem od pěti let a dost dobře nic jiného ani neumím. Hokej je jediné, čemu možná alespoň trošku rozumím nebo mám na to svůj názor. Třeba ten můj názor bude chtít někdo i poslouchat," řekl Polák.