Pocta pro Haška a Reichela, české legendy vstoupily do Síně slávy IIHF

Spolu s Haškem a Reichlem přibyli na seznam už více než 200 osobností v Síni slávy IIHF také kanadský obránce Scott Niedermayer a švédská hokejistka Maria Roothová a v kategorii "zakladatelů" Kanaďanka Fran Riderová. Cenu Paula Loicqa za zásluhu o mezinárodní hokej získala Monique Scheierová-Schneiderová z Lucemburska. Nově udělovanou Cenu Richarda Torrianiho pro hokejistu ze země mimo světovou špičku obdržel Ital Lucio Topatigh.

"Moc děkuji za to, že tady mohu být. Děkuji IIHF, že mě přijala do Síně slávy IIHF a zároveň gratuluji všem ostatním, kteří do ní dnes byli přijati. Nemohu dostatečně ocenit a poděkovat svým rodičům a blízkým, kteří mě po celý život podporovali. Právě díky nim jsem mohl více než třicet let působit v mezinárodním hokeji," prohlásil Hašek, dosud jediný Čech v hokejové Síni slávy v Torontu.

"Vyhrávat pro svou zemi je něco odlišného a výjimečného. Přivézt zlato z Nagana, to byl vážně těžký kalibr. Olympijský turnaj je jedinečný a já bych si přál, aby NHL pustila na další olympiádu znovu své hráče a dala možnost hráčům, jako je Jaromír Jágr, užít si ještě jednou takovou oslavu na Staroměstském náměstí," prohlásil Hašek.

Padesátiletý Hašek má na kontě v mezinárodním hokeji vedle triumfu v Naganu v roce 1998 také bronz z olympijských her v Turíně (2006) a z MS stříbro (1983) a tři bronzy (1987, 1989 a 1990). V československé a české reprezentaci odchytal 135 zápasů.

V NHL získal dvakrát Stanleyův pohár s Detroitem (2002 a 2008). Šestkrát převzal Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře NHL (1994, 1995, 1997, 1998, 1999 a 2001), dvakrát v letech 1997 a 1998 dostal Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče i Lester B. Pearson Award (nynější Ted Lindsay Award) pro nejlepšího hráče podle Hráčské asociace NHLPA. Buffalo, v jehož dresu sbíral trofeje, letos v lednu slavnostně vyřadilo jeho dres s číslem 39.

Reichel převzal ocenění v podobě skleněné plakety z rukou prezidenta IIHF Reného Fasela jako první a při svém projevu se potýkal s emocemi, hlavně když děkoval rodičům, manželce Karin, dceři Dianě a synovi Kristianovi. "Je to trošku něco jiného než být na ledě. De facto jsem něco podobného získal poprvé, byl jsem trošku dojatý, ale ustál jsem to. Jsem rád," řekl Reichel.

Vedle zlata z Nagana má ve sbírce sedm cenných kovů ze světových šampionátů. Třikrát získal zlato (1996, 2000 a 2001) a čtyřikrát bronz (1990, 1992, 1997 a 1998). Byl dlouholetým kapitánem české reprezentace. "Jako kluk jsem si přál, abych hrál ligu, a já to dotáhl do NHL, vyhrál olympiádu i třikrát mistrovství světa. Nic bych neměnil. Snad jen mě mrzí, že jsem se nikdy nepřiblížil Stanley Cupu. Ale třeba ho vyhraje můj syn a já budu ještě šťastnější, než kdybych ho získal sám," doufá v úspěšnou kariéru šestnáctiletého Kristiana.

Jednačtyřicetiletý Niedermayer vstoupil v roce 2004 právě v Praze po triumfu na světovém šampionátu do Triple Gold Clubu, v kterém jsou majitelé zlatých medailí z MS, OH a vítězové Stanley Cupu. Olympiádu vyhrál v letech 2002 a 2010, v play-off NHL triumfoval čtyřikrát (1995, 2000 a 2003 s New Jersey a 2007 s Anaheimem). Niedermayera zaneprázdněného funkcí asistenta trenéra Anaheimu zastoupil na pódiu prezident kanadské asociace Tom Renney.