Obojživelník Bubník válel na ledě i na trávníku
Praha - V historii československého sportu existuje jen hrstka jedinců, která dokázala na špičkové úrovni skloubit více odvětví. Vedle Karla Koželuha, Karla Peška-Kádi nebo Jaroslava Drobného patří ke slavným "obojživelníkům" i Vlastimil Bubník. Legenda brněnského hokeje si skvěle rozuměla i s fotbalovým míčem a na zeleném trávníku to dotáhla až do reprezentace. "Oba sporty jsem miloval stejně," tvrdí Bubník, který v létě nastupoval v útoku brněnské Zbrojovky a v zimě střílel góly v barvách sousední Rudé hvězdy, později ZKL.
V moravské metropoli se v 50. a 60. letech Bubník výrazně podílel na zisku všech 11 titulů brněnské hokejové dynastie a v nejvyšší soutěži vstřelil celkem 300 branek. Dalších 121 jich přidal ve 127 reprezentačních zápasech a v Klubu hokejových střelců mu patří desáté místo. Technický útočník si také zahrál na čtyřech olympiádách a pěti světových šampionátech.
Na OH 1964 v Innsbrucku získal s národním týmem bronz, stejně jako dvakrát na MS, na památném švýcarském šampionátu v roce 1961 pak chyběl podceňovaným Čechoslovákům s Bubníkem v sestavě ke zlatu jediný gól proti Kanadě. Na MS 1955 vstřelil v jediném utkání devět branek Finům, o rok později nesl vlajku československé výpravy na OH v Cortině d'Ampezzo a na zmiňovaném MS 1961 byl vyhlášen nejlepším útočníkem turnaje. Jeho rekord v počtu kanadských bodů na olympijských hrách překonal až ve Vancouveru Fin Teemu Selänne.
Vlastimil Bubník:
"Mám umělou chlopeň, takže si nejvíc vážím zdraví. Narodil jsem se v jiné době. Také mě mohli v padesátém roce zavřít, to bych dopadl mnohem hůř. Kdepak, ničeho nelituju."
Dres fotbalové reprezentace oblékl Bubník celkem jedenáctkrát a vstřelil čtyři góly, jedním z nich přispěl k bronzu z Poháru národů 1960, pozdějšímu mistrovství Evropy. Na počátku 60. let se však musel s vrcholovým fotbalem rozloučit a rozhodl se soustředit pouze na hokej. Nelehké rozhodnutí jej dost možná připravilo o další velký úspěch, neboť trenér Vytlačil toužil útočníka zařadit do výběru pro stříbrné MS v Chile. Tehdy třicetiletý Bubník ale dal přednost dokončení maturity na hospodářské škole.
V roce 1967 odešel Bubník z milovaného Brna do druholigových Vítkovic, na závěr kariéry si zahrál i v rakouské lize za Feldkirch. Počátkem 70. let se rodák z Kelči vrátil do Brna, kde trénoval převážně mládež. V letech 1977-8 dovedl slovinský tým Acroni Jesenice ke dvěma titulům v jugoslávské lize. Do hokejové Síně slávy IIHF vstoupil Vlastimil Bubník v roce 1997.
