Nová rivalita na scéně. Slavia ve finále pokazila Pardubicím dokonalou sezonu

Snad žádná jiná série o titul nevyvolala na ledě tolik emocí jako srážka ambiciózních Pardubic a neústupné Slavie. A to nejen proto, že se jako první finále protáhla až na sedm zápasů.

Novou rivalitu mezi dvěma kluby vyznávajícími červenou a bílou zosobňovaly v první řadě silné osobnosti na lavičkách. Proti bouřlivákovi Miloši Říhovi stál v té době takřka neomezený vládce sportovního úseku Pražanů Vladimír Růžička. Pro oba šlo o první finále v kariéře.

Pardubické fanoušky ale ještě víc než sám o sobě dost polarizující Růžička nadzvedávaly ze židle dvě jména v sestavě Pražanů. Vedle provokatéra a černé ovce extraligy Radka Dudy, který přes řadu excesů hrál možná nejlepší sezonu v kariéře, neméně dopaloval Východočechy maskovaný fantom Roman Málek.

Gól, který viděli (skoro) všichni

Pro počátek vyhrocených vztahů je totiž potřeba se vrátit ještě o rok zpět. Tehdy se ve čtvrtfinále oba týmy potkaly v play-off poprvé. A Pardubice žralo zejména čtvrté utkání série, které prohrály 0:1 poté, co přišly o neuznaný regulérní gól. Puk tehdy podle televizních záběrů jednoznačně přešel brankovou čáru, špatná videotechnika na stařičkém stadionu v Edenu to ale neodhalila.

A Málek, který si toho podle Pardubických musel být vědom, tehdy gól nepřiznal. A pokřik "Málku, tys to viděl!" jej následně v utkáních proti Východočechům pronásledoval ještě dlouho poté, co ze Slavie odešel. Pražané nakonec vyhráli sérii 4:2 na zápasy a skončili čtvrtí.

Teď Pardubice věřily v úspěšnou odvetu a jejich sebevědomí bylo do značné míry oprávněné. Východočeši získali v základní části do té doby rekordních 111 bodů (to překonal až Liberec v sezoně 2015/2016) a jejich sestava byla nabitá velkými jmény.

Jen v útoku měl Říha k dispozici mimo jiné veterány Otakara Janeckého a Ladislava Lubinu, pozdější dlouholeté stálice Petra Sýkoru, Tomáše Rolinka, Michala Mikesku nebo Tomáše Blažka a také útok tehdy mladých nadějí Jan Kolář - Petr Koukal - Petr Průcha. K tomu reprezentační obránce Libora Zábranského a Petra Čáslavu a Adama Svobodu v brance.

Co stálo na straně Pražanů? Elitní první útok, ve kterém si ideálně sedl Duda s Josefem Beránkem a dříčem Michalem Supem. Pak také bojovnost, nasazení a herní systém, ve kterém dokázal Růžička i z průměrných hráčů vytáhnout maximum. A hlavně nejlepší extraligová obrana vedená olympijským vítězem Františkem Kučerou a za ní Málek, který v základní části vychytal nevídaných 11 čistých kont.

Série emocí a obratů

Pardubice vyhrály úvodní domácí duel zásluhou gólu Petra Mudrocha 1:0, od té chvíle ale měli navrch slávisté. Ovládli následující dvě vyrovnaná utkání, následně zásluhou dvou přesilovkových branek Dudy i jeden z nejdrsnějších zápasů historie play-off (33 vyloučených) a za stavu 3:1 si Pražané jeli na led favorita pro titul.

I tam dlouho jelo všechno ve starých kolejích. Hosté odskočili dvěma rychlými góly v závěru druhé třetiny do vedení 3:1 a Pardubice byly na kolenou. K odporu je vyburcovala až jedna nehokejová situace, to když se dvanáct minut před koncem objevil v boxu časoměřičů mistrovský pohár. Lubina s Kolářem dokázali vyrovnat a konec série odmítl její pozdější hrdina Málek, který si v prodloužení srazil do branky Lubinovo nahození.

V šestém zápase Pardubice vyplenily Eden po výsledku 5:1 a zdálo se, že teď drží trumfy v ruce Východočeši. Do paměti se ale utkání vrylo především momentem, kdy Duda přispěchal jako první na pomoc bezvládnému Mikeskovi, kterého trefil puk do krku, a hostující kotel následně dlouhé minuty vyvolával jméno jindy nenáviděného soupeře.

Sinusoida nadšení a zklamání ale pokračovala i v rozhodujícím duelu. V něm zazářil nepřekonatelný Málek a ve 34. minutě rozhodl o prvním slávistickém titulu jedinou brankou utkání nejlepší střelec play-off Sup. Pardubice si zklamání vynahradily až o dva roky později, kdy uspěly v sezoně okořeněné výlukou NHL a extraligou plnou zámořských hvězd.