Myslel jsem, že mě v NHL nechtějí, zavzpomínal Hašek při uvedení do Síně slávy

"V kariéře mě podporovalo mnoho lidí, bohužel nebudu schopen jim tady všem poděkovat, ale myslím na ně všechny často. Moji rodiče a prarodiče si zaslouží speciální poděkování," řekl Hašek na pódiu. "Můj táta a děda byli první, kdo na mě stříleli. Byly to nejdříve tenisáky, které jsem se snažil chytat ve dveřích kuchyně, míče na louce a pak puky. Táta byl výborný fotbalista, a když mi dal gól, tak vtipkoval, že jsem pomalý pan Závora. Závora zabraňuje autům, aby vjely na koleje," vysvětloval Hašek pobavenému publiku slovo, které pronesl v češtině.

Nevlastní otec Jan Hašek prý v "Dominátorovi" viděl gólmana od první chvíle. "V šesti letech mi dal brankářskou výzbroj, některé části koupil a některé vyrobil. Nebyly pěkné, ale mohl jsem s nimi na led a od té doby jsem nechtěl nic jiného," řekl Hašek a vzpomínal i na cesty za tmy na ranní tréninky do haly s matkou či babičkou a tahání těžké výstroje.

Ovlivnila jej prý řada skvělých koučů a velkých vzorů. "Nemůžu je vyjmenovat všechny, ale nezapomenu na hodiny u televize nebo na stadionu strávené sledováním skvělých gólmanů, jakými byli Jiří Holeček, Vlado Dzurilla a Jiří Crha. Hodně jsem se od nich naučil," uvedl Hašek.

Za Belfourem jsem neměl šanci, ještě že mě vyměnili do Bufalla

Přiznal, že po příchodu do NHL v 25 letech v roce 1990 měl pochybnosti. Úspěchy z Evropy byly zapomenuty, z Chicaga putoval na farmu. "Myslel jsem, že mě nechtějí. Ptal jsem se sám sebe, jestli tady můžu hrát. Bylo to frustrující. Ale když jsem se za tím ohlédl, tak zkušenosti byly velice důležité pro můj budoucí úspěch. Naučil jsem se, jak se hraje na menším kluzišti," podotkl Hašek.

Také poznal díky spoluhráčům a lidem okolo nový jazyk a kulturu. "Nikdy nezapomenu, jak se snažili se mnou komunikovat, přestože nikdo z nás nevěděl, co ten druhý vlastně myslí," smál se Hašek. "Brzy mě Blackhawks povolali a moje kariéra v NHL začala," podotkl a připomněl, že mu hodně pomohli obránce Chris Chelios a kouč Mike Keenan. "Nejsou tak tvrdí, jak možná vypadají. Myslím, že bez jejich podpory bych v NHL nezůstal. Bohužel Ed Belfour chytal skvěle, takže jsem neměl šanci v Chicagu dostat více prostoru."

Podle svých slov měl velké štěstí, že byl v roce 1992 vyměněn do Buffala, kde prožil nejúspěšnější roky své kariéry a sbíral individuální ceny. Hašek poděkoval řadě osobností z vedení Sabres a bývalým spoluhráčům včetně krajana Richarda Šmehlíka. "Trenéři brankářů v Buffalu Mitch Korn a Jim Corsi mě posunuli na další úroveň. Byli chytří, nesnažili se předělávat můj unikátní styl, ale snažili se mi pomoct jej vylepšit."

Jsem vděčný za šanci hrát s Yzermanem a Lidströmem

Ocenil velkou přízeň fanoušků v Buffalu. "Podporovali mě při každém úspěchu. Když jsme s Richardem Šmehlíkem přivezli zlatou medaili z Nagana, připadal jsem si, že jsme přijeli domů, a ne do jiné země," vzpomínal na období, které se uzavřelo v roce 2001 odchodem do Detroitu.

"Dostal jsem šanci hrát v jednom týmu s tolika skvělými hráči, s kterými se někteří nepotkali za celou kariéru," konstatoval k angažmá v Red Wings. "Bylo výjimečné hrát se Stevem Yzermanem, jedním z nejlepších kapitánů, který kdy hrál hokej. Kolik gólmanů mělo před sebou obránce s tolika Norrisovými trofejemi, jako byli Chelios a Nicklas Lidström," uvedl Hašek, který si po zisku Stanleyova pohár v roce 2002 dal na rok od hokeje pauzu.

"Nikdy bych se ve svém věku nevrátil do NHL bez osobního trenéra Pepy Bruka. On prodloužil mou kariéru nejméně o pět let," navázal Hašek ve výčtu klíčových osobností ve svém hokejovém životě. "V celé kariéře mě podporovali agenti Rich Winter a Steve Kotlowitz v Americe a Miro Henyš doma," přidal Hašek a doplnil i vedení Pardubic, které mu dalo šanci v roce 2010 mistrovským titulem v extralize završit výčet úspěchů.